Zpracovala: Markéta Čejková, historička umění a lektorka celoročních procházek Open House Praha
V posledních letech se brutalismus stal tématem mnoha odborných i populárních publikací, článků, debat a rozhovorů. Ve svém okolí najdete určitě milovníky i odpůrce tohoto architektonického stylu, který se po druhé světové válce rozšířil z Evropy do celého světa. A to přesto, nebo možná právě proto, že jeho přesná definice je obtížně formulovatelná a názory odborníků při zařazení staveb mezi brutalistické se také často liší.
Brutalismus vychází z poválečné tvorby francouzského architekta Le Corbusiera, kterému učarovala přísnost surového betonu, od jehož francouzského názvu béton brut je odvozen název pro celý architektonický styl. Le Corbusierův kolektivní dům v Marseille Unité d’habitation, dokončený v roce 1953, je manifestem, který inspiroval architekty v mnoha dalších zemích, včetně Československa. Neméně zásadním podnětem pro šíření brutalismu byly práce manželů Smithsonových, a to zejména jejich škola v britském Hunstantonu, dostavěná v roce 1954. V Československu se architektura brutalismu začíná prosazovat na přelomu 60. a 70. let, čili se zpožděním oproti západnímu světu, které bylo částečně způsobeno železnou oponou, ale také upřednostněním poválečné bytové výstavby či znárodněním a centralizací hospodářské výroby po roce 1948.
Jedním z hlavních principů brutalismu je přiznání materiálů a konstrukcí, které se neschovávají za žádné dodatečné prvky, jako jsou obklady či podhledy. Takto se třeba budova bývalého podniku zahraničního obchodu Koospol na Evropské ulici od architektonického kolektivu Franc, Fencl, Nováček, dokončená v roce 1977, chlubí plasticky vystupující horizontálně členěnou betonovou fasádou s pásy oken. Mnohé materiály použité při stavbě brutalistických domů byly pro tuto příležitost vyvinuty či se začaly používat ve velkém množství – eloxovaný hliníkový plech či atmofix, patinující ocel, která se inspirovala západním cortenem. Oba tyto materiály odolávaly velmi dobře atmosférické korozi.
Přestože ve většině případů brutalistické stavby nepřehlédnete, šlo jejich architektům v nejkvalitnějších projektech o návaznost stavby na její okolí, o dialog se sousedícími stavbami a jejich historií, o urbanismus místa. Čelní fasáda obchodního domu Kotva architektů Věry a Vladimíra Machoninových, stavěného mezi lety 1969 a 1975, se netyčí nad chodcem v jedné hladké vertikální ploše, ale vytváří do náměstí Republiky ještě jedno menší náměstíčko. Navíc je fasáda Kotvy rozbitá šestibokými plástvemi, které tvoří základní rastr půdorysu, jenž se v jednotlivých podlažích proměňuje.
Urologická klinika manželů Růžičkových na Karlově, dokončená o rok později než obchodní dům Kotva, reaguje na areál porodnice U Apolináře barevností materiálů použitých na fasádě. V roce 1982 pak byla dokončena nedaleká budova Vojenských staveb architekta Jana Hančla, která korunní římsou navazuje na oba sousední domy a pomocí objektů na střeše odpovídá na fenomén magistrály, jež se přímo před domem dělí do dvou protisměrných proudů před vstupem do centra Prahy.
Ve světě se brutalismus ujal ve dvou odlišných architektonických disciplínách. Tou první se staly významné a monumentální reprezentativní budovy, zmiňme alespoň parlament v Dháce od Louise Kahna, dokončený v roce 1976, nebo velký komplex Kapitolu v Čandígarhu v Indii z let 1951 až 1965 od Le Corbusiera. Druhou oblastí, kde se brutalismus ve světě uplatnil, byly projekty sociálního bydlení. Zde si jednoznačně zaslouží zmínit komplex Barbican architektů Chamberlina, Powella a Bona z počátku 80. let nebo dnes již zbořené Robin Hood Gardens manželů Smithsonových z roku 1972. Především Londýn, ale i Paříž, Vídeň, četná města ve východní Evropě či ve Spojených státech amerických i Austrálii jsou místy, v nichž stojí mnoho originálních projektů, které stojí za návštěvu.
V Československu se sektor sociálního bydlení z různých příčin v brutalistické architektuře neobjevoval. Prim hrály stavby reprezentativní, zejména ty, které mohly režimu posloužit jako vizitka kvalit a pokrokovosti socialismu. Jednalo se o špičkové hotely jako Intercontinental (1968–1974) Karla Filsaka či dnes již zdemolovaný hotel Praha (1975–1981) architektů Paroubka, Navrátila, Černého a Sedláčka. Dále to byly obchodní domy jako již zmiňovaná Kotva manželů Machoninových, Dům bytové kultury (1981) Věry Machoninové či Družba (1971–1976) Vratislava Růžičky na Václavském náměstí. V neposlední řadě pak i československé ambasády – Jana Bočana a Jiřího Šrámka v Londýně (1965–1970) a Filsakovým projektem v Novém Dillí dokončená v roce 1969.
Zajímavým fenoménem, který se v československém brutalismu objevuje, je velké množství architektek, které navrhovaly progresivní stavby buď v partnerství se svým manželem architektem, nebo samostatně. Je to samozřejmě již několikrát uvedená Věra Machoninová, která letos v září slaví 95. narozeniny a jejíž tvorbě se věnujeme v prvním a druhém dílu našich brutalistických procházek, ale také Eva Růžičková, která se svým manželem Vratislavem navrhla budovu Centrálního dispečinku Na Bojišti, či Neda Cajthamlová, spoluautorka pražského hotelu Pyramida.
Dalším specifikem brutalistických staveb je jejich četná a často velice kvalitní umělecká výzdoba. Tato skutečnost byla reakcí na vyhlášku Ministerstva školství a kultury z roku 1961, která ustanovila povinnost nákupu uměleckých děl jako investic v rámci nové výstavby. Volnost uměleckého vyjádření v komunistickém režimu i výběr umělkyň a umělců, kteří měli tato díla realizovat, byla samozřejmě omezená a podléhala cenzuře, ale architekti často dlouhodobě spolupracovali s vynikajícími umělci, které se snažili ve svých projektech prosadit. Mezi autory, jejichž kvalitní výtvarná díla naštěstí můžeme ještě v mnoha případech obdivovat v původním umístění, patří Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, René Roubíček, Miloslav Chlupáč, Stanislav Kolíbal či autor grafických orientačních systémů a log Jiří Rathouský a mnoho dalších.
Brutalismus je stylem, který má bohužel v České republice dosud trochu nešťastnou reputaci jako styl spojený s komunistickým režimem. Je možné se setkat i s názory na poplatnost architektů tomuto režimu. Jistě takové příklady lze nalézt, ovšem mnoho architektů, včetně autorů staveb zmíněných v tomto článku, jako byli manželé Machoninovi, bylo předmětem šikany a omezování či úplného zákazu práce v různých obdobích 50. až 80. let.
Památková ochrana brutalistické architektury je stále zanedbatelná a dochází k demolicím i zcela ojedinělých staveb, z nichž některé již byly zmíněny. Jiné, jako je budova Transgasu architektů Aulického, Eisenraicha, Loose a Malátka, vystavěná v letech 1972–1978, či telefonní ústředna v Dejvicích obdobného kolektivu autorů z let 1975–1982, si stálé připomínání zaslouží. Přišli jsme v nich o část historie, za kterou se možná v naší svobodné společnosti dnes trochu stydíme, ale považuji za nutné zdůraznit, že brutalismus za politické prostředí, v němž vznikal, nemůže.
Tento text se zaměřuje především na zahraniční a pražské brutalistické stavby. Příště se zaměříme na budovy postavené mimo Prahu, a to na celém území bývalého Československa.
V celém mnohadílném cyklu komentovaných vycházek pro Open House Praha O brutalismu a tak se snažíme přispívat k hlubšímu porozumění brutalistické architektury, jejích trochu drsných krás, ale i technologických inovací a experimentů, které do českého prostředí přinesla. Věnujeme se i kontextu doby a prostředí, v nichž vznikala. V říjnu 2023 pořádáme první a druhý díl cyklu, kde se zaměříme mj. na tvorbu Věry Machoninové, s jejímiž vnoučaty, Janem a Marií Kordovskými, si na našich stránkách můžete přečíst rozhovor. Další pokračování série procházek o brutalismu budou následovat v příštích měsících a chystáme i zcela nové díly.
Přidejte se k nám a rozšiřte okruh milovníků brutalismu, budeme se na vás těšit!
Nejbližší termíny procházek:
• O brutalismu a tak I. – ne 8. 10. 2023, 16.30 hod.
• O brutalismu a tak II. – st 18. 10. 2023, 16.30 hod.
• O brutalismu a tak V. – po 20. 11. 2023, 16.30 hod.
• O brutalismu a tak IX. – st 15. 11. 2023, 16.30 hod.
• O brutalismu a tak X. – st 6. 12. 2023, 16.30 hod.
Comments are closed here.