„Bába není člověk, který by chodil a mluvil o svých vizích,“ říkají Marie a Jan Kordovští, vnoučata Věry Machoninové

Zpracovaly: Andrea Šenkyříková a Magdalena Veselá

Věra Machoninová (*27. září 1928) – česká architektka, rodačka ze Strakonic, v září oslaví životní jubileum. Vystudovala architekturu na ČVUT v Praze a byla autorkou řady staveb ve stylu brutalismu. Její tvorba je široce uznávána pro svůj osobitý styl a rukopis. Nebála se experimentovat s novými materiály a technologiemi. Na většině staveb spolupracovala s manželem Vladimírem Machoninem, z těch nejznámějších je to komplex Thermal v Karlových Varech, budova Československé ambasády v Berlíně nebo obchodní dům Kotva. Jakým způsobem tvořili? Odkud pocházela jejich inspirace? A jak na ně vzpomínají jejich vnoučata, která se v rámci vlastní iniciativy Respekt Madam věnují udržování jejího odkazu? Přečtěte si v rozhovoru s Marií Kordovskou a Janem Kordovským.

• 

• 

Jak paní Machoninovou napadlo studovat právě architekturu, kam se v té době moc žen nehlásilo?

Marie (M): Bába (Nejedná se o pejorativní výraz. Paní Machoninová svá vnoučata naučila říkat jí „bába“, prý aby si nepřipadala jako „babička“. – pozn. editorky) je z pěti dětí, byla druhá nejstarší. Její táta byl dopravní inženýr, zajímala ho statika a stavařina. Objednával si domů různé odborné časopisy a ona, když byla malá, tak si těmi časopisy listovala nebo s tátou občas chodila na kontroly silničních prací a staveb. Její táta brzy zemřel, a tak během studia navíc musela něco vydělávat. Dělala odbornou asistentku na katedře statiky a za první vydělané peníze mámě koupila sporák a posílala část výplaty domů. Působení u statiků ji ovlivnilo natolik, že do poslední chvíle přemýšlela, jestli si nezmění obor z architektury na statiku. Nakonec se rozhodla pro architekturu, ale její domy občas mají v sobě takové skryté statické vtipy. Tím, že tomu rozuměla, vždycky dokázala statiky na stavbách přesvědčit, že její návrh je správný. Například že velký sál v Thermalu udrží konzola, nebo že když budou mít sloupy v Kotvě rozpony, může jich být méně.

Kdy se seznámili s vaším dědou?

M: Bylo to právě na vysoké škole.

Jak se jejich spolupráce vyvíjela?

Jan (J): Byli takový tvůrčí tým. Děda byl spíše diplomat, který uměl velké nápady a realizace protlačit, přemluvil investory a bába pak projekty spíše kreslila a realizovala. Bez sebe moc nefungovali. Samozřejmě spolu i všechno konzultovali, děda taky projektoval – nebylo to nějak striktně rozdělené. Když jste manželé architekti, nemluvíte o ničem jiném než o barácích.

M: Jejich první větší společnou realizací byl Dům kultury v Jihlavě. Ještě předtím dělali nějakou školu, o které bába nerada mluví. Byla to první realizace, o které není přesvědčená, že byla moc dobrá, tak by byla raději, kdyby upadla do zapomnění.

• 

• 

Projektovala paní architektka některé stavby i sama?

J: Budovu Teplotechny dělala bába sama a Dům bytové kultury (DBK) v Praze také.

M: Jinak všechno tvořili společně. Děda zastával manažerské pozice v různých mezinárodních výborech a v Projektovém ústavu, takže neměl na všechno čas.

J: On plnil svoji roli diplomata, protože bába je taková rázná a není úplně komunikativní. Ona je spíš na kreslení a na vize a děda zase na vyjednávání, hezky se doplňovali.

Kde se u nich vzal ten výrazný styl?

M: Jejich první realizace v Jihlavě byla silně ovlivněná světovou výstavou Expo v Bruselu. Děda dělal na Expu 58 stavební dozor, takže velké množství nápadů si přivezl odtud. A obecně to byla souhra více věcí najednou. Díky uvolnění socialismu v šedesátých letech dostali několik příležitostí vycestovat a sledovat západní světové trendy, které pak reflektovali ve svých stavbách. Pak to sklaplo s příchodem sovětských vojsk.

J: Víme, že se umístili třetí v soutěži na univerzitní kampus v Dublinu. Dědovy diplomatické schopnosti jim pomohly v tom, že i když jim režim stopil finanční odměnu z této soutěže, vyjednali si možnost výjezdu po západní architektuře, která v tu dobu byla významná. Když někdo říká, že jejich domy jsou odporné sovětské stavby, tak je to chyba. Naopak byly inspirovány západem.

Celý rozhovor naleznete ve festivalovém průvodci, který lze nyní zakoupit v našem e-shopu nebo od 15. 5. ve festivalovém infocentru.