Odborná rada festivalu Open House Praha je neformální uskupení osobností a odborníků v oblasti architektury a designu, kteří nám poskytují tipy a konzultace k programové dramaturgii. Jejich poradenství funguje na dobrovolné bázi. Většina konzultací probíhá individuálně, v roce 2018 jsme nicméně uspořádali první neformální setkání, kde jsme společně sdíleli nápady k dalšímu rozvoji programu.
Za odborné poradenství a spolupráci děkujeme:
Prof. Ing. arch. Eva Jiřičná, CBE (*1939)– architektka a patronka festivalu Open House Praha
Vystudovala Fakultu architektury ČVUT a Akademii výtvarných umění. Po invazi v srpnu 1968 se usadila v Anglii, kde také primárně tvořila. Její charakteristická skleněná schodiště oslovila i Steva Jobse, zakladatele firmy Apple, spolupráci s ním však nakonec odmítla. Po sametové revoluci začala tvořit i v České republice; mezi její tuzemské realizace patří např. Oranžerie a Královská zahrada na Pražském hradě nebo Kongresové centrum ve Zlíně. S Petrem Vágnerem založila v Česku v roce 1999 studio AI Design. Jejím dalším českým projektem, který čeká na svou realizaci, jsou rozvlněné bytové věže na Žižkově. Je držitelkou Řádu britského impéria. S festivalem Open House je neodmyslitelně spjata – stála u počátků festivalu v Londýně v roce 1992, 20 let působila ve správní radě Open House London a během londýnských festivalů prováděla návštěvníky jako dobrovolnice. Je patronkou Open House Praha.
doc. Ing. arch. Zdeněk Lukeš (*1954) – architekt a historik architektury
Po studiích na Fakultě architektury ČVUT v Praze pracoval v letech 1980 až 1990 v Archivu architektury Národního technického muzea. V době Sametové revoluce pracoval v Koordinačním centru Občanského fóra v Laterně magice a od roku 1990 je zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky. Podílel se na revitalizaci hradního areálu. V letech 2000 až 2003 byl děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci, od roku 2004 vede kurz Dějiny architektury na New York University v Praze a ČVUT v Praze. Je autorem a spoluautorem výstav o J. Plečnikovi, 10 století architektury, Splátka dluhu, Architekt E. Králíček, Český architektonický kubismus, Pražský funkcionalismus aj. Napsal několik desítek knih o moderní architektuře a statí ve sbornících a katalozích a stovek odborných textů v Respektu, Revolver revue, Lidových novinách, Architektovi aj. Spolupracoval s Českou televizí (seriál 10 století architektury), Českým rozhlasem a BBC, připravuje krátké filmy o moderní architektuře a rozhovory s architekty pro web TV Architect. Je nositelem státního vyznamenání Medaile za zásluhy.
doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc. (*1950) – architektka a historička architektury
Vystudovala Stavební fakultu ČVUT v Praze, poté absolvovala postgraduální studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1974 až 1984 pracovala v Kabinetu teorie architektury ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury, kde se věnovala zejména kritice architektury. V roce 1985 přešla do Národní galerie Praha a založila zde sbírku architektury. V letech 1995 až 2004 přednášela dějiny architektury na Fakultě architektury v Liberci, poté učila tři roky na Fakultě architektury v Bratislavě a mezitím také nastoupila na Stavební fakultu ČVUT v Praze, kde vyučuje dějiny a teorii architektury dodnes. Od roku 1993 je členkou poroty soutěže Stavba roku. Je autorkou několika publikací, např. Architektonické slohy v Česku (2004) nebo 20. století české architektury (2006), a spoluautorkou řady dalších.
Ing. arch. Filip Ditrich (*1970) – architekt a odborník na funerální architekturu
V roce 1994 završil studium na Fakultě architektury ČVUT v Praze a následně absolvoval stáž v architektonické kanceláři Mike Mense Architects sídlící na Aljašce. Poté pracoval pro Správu Pražského hradu v kanceláři hlavního architekta. Během své profesní dráhy prošel několika architektonickými ateliéry a společnostmi; nejdéle působil v Atelieru JKA a Atelieru A ČR. Jako architekt se zaměřuje zejména na soukromé bydlení a také na interiérový a nábytkový design. V minulosti se podílel např. na rekonstrukci radnice v Českých Budějovicích, na realizaci hotelu Aquapalace v Čestlicích nebo na rekonstrukci Café Nábřeží na Smíchově. Od roku 2015 také působí jako koncepční projektant v Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Jeho hlavním tématem je funerální architektura, kterou popularizuje i v rámci festivalu Open House Praha.
doc. Ing. arch. Irena Fialová (*1961) – architektka a proděkanka pro zahraniční vztahy na FA ČVUT v Praze
Specializuje se na současnou architekturu, urbanismus, proměny města vlivem globalizace a vztah dopravy a kvality veřejného prostoru. Od roku 1985, kdy absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze, byla až do roku 1993 součástí tehdejšího Útvaru hlavní architekta hl. m. Prahy. V 90. letech působila jako pedagožka na Fakultě architektury v Liberci, kde je dnes členkou Vědecké rady Technické univerzity. Významně však působí zejména na své alma mater – na Fakultě architektury ČVUT v Praze od roku 2006 vyučuje, je proděkankou pro zahraniční vztahy, členkou fakultního kolegia, Vědecko-umělecké rady i ediční komise. Je spoluzakladatelkou časopisu Zlatý řez a autorkou či spoluautorkou řady publikací. V minulosti byla členkou vědeckého výboru XIX. kongresu Mezinárodního svazu architektů v Barceloně a jakožto vůbec první zástupce za Českou republiku také členkou mezinárodní poroty Ceny Evropské unie za současnou architekturu.
Ing. arch. MArch Adam Gebrian (*1979) – architekt a popularizátor architektury
Po dokončení studií na Fakultě architektury na Technické univerzitě v Liberci absolvoval magisterské studium na Southern California Institute of Architecture v Los Angeles. Studijně a pracovně pobýval také v Amsterdamu, Paříži nebo Londýně. Věnuje se zejména propagaci architektury mezi širokou veřejností a svou osvětu vedl či vede prostřednictvím řady médií. V letech 2009 až 2020 připravoval a moderoval pořad Bourání na rádiu Wave, sedm let byl členem redakční rady časopisu ERA21 a má také své vlastní pořady na online televizních platformách – pořad Gebrian Versus na Stream.cz a pořady Překvapivé stavby a Gebrian: PLUS/MINUS na MALL.TV. Přispíval také do tištěných médií, např. do Lidových novin nebo Respektu a přednášel na mezinárodní soukromé vysoké škole ARCHIP a také na pražském institutu NC State European Center. V roce 2015 byl vyhlášen Architektem roku.
PhDr. Ing. arch. Lenka Burgerová, Ph.D. – architektka, historička, místostarostka Prahy 7
Absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu architektury VUT v Brně. V letech 2008 až 2010 působila v ateliéru 3+1 architekti. Je místostarostkou městské části Praha 7 a členkou zastupitelstva hl. m. Prahy. Byla členkou Správní rady Muzea paměti XX. století. Vyučuje kurzy zaměřené na urbanismus na Filozofické fakultě UJEP v Ústí nad Labem, na Fakultě architektury ČVUT v Praze a také na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Podílí se na neziskových projektech, které se zabývají propagací a záchranou architektonického a uměleckého dědictví. Je členkou Pracovní skupiny pro vzdělávání České komory architektů.
Ing. arch. Anna Beata Háblová, Ph.D. (*1983) – architektka, urbanistka, teoretička a básnířka
Absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Za své studentské práce získala několik ocenění, např. cenu Young Planning Professionals Award 2012 za práci Problematika obchodních center, první cenu na konferenci Juniorstav 2012 za Vliv globalizace na proměnu měst nebo cenu rektora Young Architecture Award 2010 za projekt Vize pro Prahu. V minulosti pracovala např. ve studiu SeArch v Amsterdamu, v ateliéru Headhand Architekti nebo na pozici koncepční urbanistky v Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Je autorkou několika literárních publikací, např. Kry (2013), Města zdí (2017) nebo Nemísta měst (2019), její básně vyšly také v několika literárních časopisech. Její nejnovější publikací je básnická sbírka O mé závislosti nikomu neříkej (2020). Od roku 2018 přispívá do pořadu Ranní úvaha na stanici ČRo Vltava. Příležitostně moderuje večerní diskuze v kulturním centru Dominikánská 8.
Ing. arch. MgA. Osamu Okamura (*1973) – architekt, učitel a bývalý děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci
Absolvoval Fakultu architektury ČVUT a intermediální tvorbu na Akademii výtvarných umění v Praze. Sedm let vedl vlastní architektonickou praxi, sedm let byl šéfredaktorem architektonického časopisu ERA21 a stejný počet let přednášel na mezinárodní soukromé vysoké škole ARCHIP. Pět let řídil program mezinárodních urbanistických konferencí reSITE. V rámci Fulbright-Masarykova stipendia absolvoval výzkumný pobyt v Centru chicagské architektury. Pět let byl členem Správní rady Nadace české architektury a sedm let byl členem Komise rozvoje urbanismu, architektury a veřejného prostoru Rady MČ Prahy 7. Dva roky byl předsedou a nyní je členem Komise Rady hl. m. Prahy pro umění ve veřejném prostoru. Jako zástupce České republiky je nominátorem Ceny Evropské unie za současnou architekturu – Ceny Miese van der Rohe. V letech 2019 až 2023 zastával funkci děkana Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Je autorem knihy Město pro každého.
Petr a Magdalena Hlaváčkovi
doc. Ing. arch. Petr Hlaváček (*1961) vystudoval Fakultu architektury (FA) na ČVUT v Praze, kde od roku 1990 působí jako pedagog. Několik let zde zastával také funkci proděkana pro rozvoj. V roce 1993 vyučoval jeden semestr jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. V roce 1991 založil s Hanou Seho-Münzovou atelier R.U.A., o několik let později pak atelier Headhand Architekti, který vede společně s manželkou Magdalenou. Společně také několik let vyučovali atelier pro nadějné studenty prvních ročníku FA ČVUT v Praze. V letech 2015–2016 byl ředitelem Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Od roku 2018 je jedním ze zastupitelů hl. m. Prahy a také 1. náměstkem primátora pro oblast územního rozvoje. Hlavní témata práce jeho týmu je transformace pražských brownfieldů, téma spoluúčasti soukromých investorů na rozvoji města a koordinace jednotlivých aktéru, kteří rozvoj města ovlivňují.
Ing. arch. Magdalena Hlaváčková (*1961) se s architekturou poprvé setkala už když se narodila architektům Aleně a Janu Šrámkovým. Po ukončení studia na FA ČVUT v Praze začala pracovat v Obnově památek Středočeského kraje, kde získala oblibu v historických stavbách a detailech. Během mateřské dovolené se věnovala návrhům rodinných domů a nábytku a v roce 1994 se stala součástí R.U.A., dnešního atelieru Architekti Headhand. Její asi nejvýznamnější realizací je rekonstrukce ambasády České republiky v Brazílii. V současnosti se věnuje zejména rekonstrukcím historických budov a autorskému designu nábytku. S manželem Petrem Hlaváčkem má tři děti – Magdalenu, Jakuba a Timoteje.
