Zpracoval: Matouš Waller
U příležitosti Mezinárodního dne dobrovolníků jsme v prosinci uspořádali debatu o přínosech dobrovolnické práce v kulturním a uměleckém prostředí. Kromě Kláry Veselé za Open House Praha se jí zúčastnili i Ondřej Kamenický za festival Jeden svět a Eliška Hůlová, produkční festivalu Povaleč. Všechny jmenované organizace mají s prací dobrovolníků bohaté zkušenosti. Bez jejich pomoci by se nemohly uskutečnit. Cílem debaty bylo hlouběji pochopit roli dobrovolnictví v kultuře a poukázat na jeho význam pro společnost.
Dobrovolnictví v rámci Open House Praha
První ročník festivalu Open House Praha začínal před deseti lety s pár desítkami dobrovolníků. „Většina byli naši rodinní příslušníci, kolegové z práce, bývalí spolužáci z gymnázia, z vysoké školy,“ popsala na debatě začátky festivalu jeho ředitelka, Klára Veselá. „Donucovací praktiky byly založené na různých úplatcích, abychom vůbec měli dostatek lidí, abychom mohli otevřít těch, myslím, 33 budov v prvním ročníku.“
Od té doby ale festival hodně vyrostl. Minulý rok se pro návštěvníky otevřelo více než sto budov, letos bude číslo podobné. K jejich otevření je potřeba okolo šesti set dobrovolníků. „Během každého festivalového víkendu vidím, jak se stovky dobrovolníků v modrých tričkách rozbíhají po Praze, a vím, že pouze díky nim se opět podařilo otevřít celé město,“ vyjádřila svůj vděk Klára Veselá. Právě modré tričko je ale jen jednou z věcí, které si dobrovolníci z festivalu odnesou. „Festival jim nabízí mnohem víc – různé zážitky, zkušenosti, které mohou uplatnit i ve svém profesním životě, a často taky velká přátelství,“ zdůraznila Veselá.
Jak si stojí dobrovolnictví v Česku?
Dobrovolnictví v kultuře je však v Česku stále trochu upozaděné. Podle přehledu dobrovolnických aktivit Ministerstva vnitra ČR totiž vede hlavně pomoc při živelných a humanitárních katastrofách. „Výzkum byl ale realizován od půlky července do poloviny října 2021, to znamená po začátku covidové krize a po tornádu na jižní Moravě. Proto v nich vede pomoc při mimořádných událostech,“ upozornila Nataša Diatková z oddělení dobrovolnictví a dobrovolnické služby Ministerstva vnitra. Kultura přesto zaujímá okolo 14 procent z akreditovaných ministerských programů. Těch je zhruba 250.
Výpomoc v kultuře totiž přitahuje zejména lidi, které daná oblast zajímá. „V týmu máme spoustu členů, kteří se tomu třeba věnují i ve svém životě nebo studiu, ale zároveň i spoustu lidí, kteří, se kultuře profesně nevěnují. I pro mě je festival vytržení z normálního života,“ doplnila Eliška Hůlová, produkční hudebního festivalu Povaleč. Na práci dobrovolníků spoléhá i festival Jeden svět, zaměřený na filmy o lidských právech. Letos se bude konat již 26. ročník. „U nás jsou většinou právě studenti. Roli určitě hraje, že mají přístup na festival, volné vstupenky a podobně,“ řekl ředitel festivalu Ondřej Kamenický. „Často se tam potkávají se známými, kamarády. Být u Jednoho světa a pomáhat znamená potkávat lidi, kteří jsou na tom hodnotově podobně,“ doplnil.
Co potenciální zájemce odrazuje?
Z dat Ministerstva vnitra vyplývají i dva nejčastější důvody, proč lidé nad dobrovolnou prací váhají. Zásadní překážkou je nedostatek informací. „Zjišťujeme, že lidé pořád nevědí, jak dobrovolnictví uchopit ani co si pod tím slovem představit,“ uvedla Diatková s tím, že by ale dobrovolnická práce měla patřit k životu každého. Ministerstvo vnitra proto vytvořilo systém regionálních dobrovolnických center, kde se zájemci mohou dozvědět více informací. „Zároveň se snažíme motivovat neziskové organizace, aby více propagovaly dobrovolnictví,“ řekla Diatková.
Informace o tom, jak dobrovolnická práce vypadá a co obnáší, najdete také na webu dobrovolnictvi.net. „Úlohou státu nejenom pomáhat finančně, ale i metodicky, metodicky vést, aby všichni, kdo mají zájem být dobrovolníkem nebo přijmout dobrovolníka, věděli, na koho se mají obrátit a kdo jim s tím pomůže,“ doplnila Diatková. Druhou překážkou je poměrně velká časová náročnost, která s dobrovolnictvím souvisí. To se podepisuje i na vyšší fluktuaci dobrovolníků, například na festivalu Povaleč. „Většina týmu jsou vysokoškoláci. Když dospějí do nějaké fáze a třeba začnou zakládat rodinu, tak už na nás nemají tolik času. Začnou odpadat a svou úlohu předávají dalším,“ vyprávěla Eliška Hůlová.
Srovnání se Spojenými státy americkými
Dobrovolnickou práci také provází stigmata a neznalost, a to kvůli tomu, že v Česku nemá tak dlouhou tradici jako v některých zemích. Svou zkušenost s dobrovolnou prací ve Spojených státech rozebrala ze záznamu novinářka Jana Ciglerová. Přístup k dobrovolnictví se v Americe od toho českého hodně liší, práce zdarma je tam hodně rozšířená. „Už malé děti ve škole jsou vedené k dobrovolnictví. Kolem sebe všude vidí dobrovolníky, jejich rodiče se přidávají ke školním akcím, na školní výlety,“ popsala. Američtí rodiče své děti už odmalička vedou k tomu, že práce zdarma je normální. „Je to žádoucí a děláme to všichni.“
U nás se však přístup k dobrovolnictví lepší jen pomalu. Zaujmout například vysokoškoláky, kteří s dobrovolnictvím žádnou zkušenost nemají, je v česku mnohem náročnější. „Jsou většinou zvyklí na nějakou vnější motivaci. Jsou ochotní dobrovolničit třeba za kredity v předmětu nebo za cokoliv dalšího, ale chybí povědomí o tom, že dobrovolnictví není něco, za co bychom měli něco dostávat,“ popsala rozdíly v přístupu Klára Veselá. Dobrovolnou práci považuje za způsob, jak přispět ke kultivaci společnosti nebo kulturní sféry, navíc si odnesou i silný zážitek.
Kromě zážitku nabízí dobrovolná práce na festivalech i možnost získání zkušeností nebo třeba prohloubení dovedností. „Lidé získají možnost, jak překonat své hranice, třeba objevit něco, co si mysleli, že neumí nebo nikdy nedokážou,“ zdůraznila Veselá. Podobnou zkušenost s tím, co si lidé odnesou z dobrovolné práce na festivalech, je znát napříč organizacemi. „Můžou si tam vyzkoušet hranice toho, co zvládnou,“ popsal Ondřej Kamenický a dodal, že během festivalu mohou dobrovolníci například uvádět filmy. Musejí si tak stoupnout i před několik set lidí a mluvit. „Z takových lidí se pak rekrutují třeba vedoucí kin nebo lidé, kteří pomáhají v produkci nebo v týmu,“ upozornil Kamenický s tím, že sám začínal jako dobrovolník.
Blýská se na lepší časy?
Postoj k dobrovolnictví se zlepšuje i díky snahám státu. „Nyní jsou opět otevřené rámcové vzdělávací programy, takže se snažíme dostat výchovu k dobrovolnictví už na základní školy,“ vysvětlila Diatková. Dobrovolná činnost ale nemá být povinnou součástí studia tak jako ve Spojených státech. Zejména má jít o seznámení dětí s tím, co dobrovolnictví je. „Bylo by to takové dobrovolnictví na zkoušku. Děti něco vyrobí, udělají jarmark, a pak výtěžek věnují dobročinné organizaci, která je seznámí se svou činností,“ popsala Diatková.
Několik škol, které dobrovolnou práci zařazují do výukových plánů, už existuje. „Letos se nám ozvalo gymnázium z Jižního Města s tím, že by u nás chtěli někteří studenti dobrovolničit. Během školního roku totiž mají týdenní prostor právě k dobrovolné práci,“ popsal Ondřej Kamenický. Ke změně stigmatu vůči dobrovolnictví v USA podle Jany Ciglerové přispělo, že pomáhají a dobrovolničí i bohatí a slavní lidé. „Příkladem za všechny budiž bývalý prezident Jimmy Carter, který ještě v 96 letech vlastníma rukama stavěl domy pro chudé,“ popsala. Dodala však, že bohatí místo práce přispějí raději finančně, kdežto lidé, kteří si to nemohou dovolit, naopak rádi přispějí prací.
Celý rozhovor s Janou Ciglerovou o dobrovolnictví v USA si můžete pustit níže.
Právě to v Česku úplně neplatí. „Na festivalu Open House Praha spíše vnímám lidi z různých sociálních vrstev,“ řekla Klára Veselá. V rámci Open House Praha však existuje klub Milovníci architektury. Ten je určený lidem, kteří například dobrovolničit nechtějí, aby si více užili festival a mohli sami navštěvovat otevřené budovy, ale chtějí podpořit činnost organizace. Ve Spojených státech má dobrovolničení ještě jeden důležitý aspekt, který je ještě silnější než u nás – přispívá k vytváření sousedských vztahů a komunity. Kvůli tomu, že lidé cestují daleko více auty, mají méně příležitostí se setkávat. „Dobrovolnická akce, kdy se pár sousedů dá dohromady, funguje i dovnitř komunity. Ti lidé se poznávají, něco spolu dělají a to vždy přispívá k tomu, že si společnost navzájem víc rozumí,“ doplnila svou americkou zkušenost Ciglerová.
Podívejte se na záznam z debaty Dobrovolníci v srdci kultury, která se uskutečnila 6. 12. 2023 v Tvůrčím domě Elišky Peškové.
Chcete se stát dobrovolníkem Open House Praha?
Více o našem dobrovolnickém programu naleznete zde.
Comments are closed here.