Autor článku: CPI Property Group
Jen těžko byste v Praze hledali místo s větší koncentrací funkcionalistických budov, než jsou Holešovice. Při pohledu vzhůru ze stanice Vltavská zaujme hlavně ta s modrými okenicemi a výměrou téměř 35 000 m², se kterou ve své době platila za největší administrativní budovu v hlavním městě. Řeč je o Bubenské 1, kulturní památce, která dnes spadá do portfolia společnosti CPI Property Group, jež ji velmi citlivě zrekonstruovala s ohledem na zachování ducha doby ve spolupráci s Národním památkovým ústavem.
Jak to všechno začalo
Dnes Bubenská 1, dříve Palác Elektrických podniků, později známý také jako Dopravní podniky, shlíží na Vltavskou už od roku 1935, kdy byla její stavba po osmi letech dokončena. Tato výjimečná budova začala vznikat na holešovickém předmostí Hlávkova mostu na pozemcích bývalé továrny na klobouky bratří Böhmů. Za návrhem s železobetonovou konstrukcí a keramickým, krémově bílým obkladem stáli Adolf Benš a Josef Kříž – dva mladí architekti, kteří vyhráli v soutěži vyhlášené investorem.
Ač byla budova převážně administrativní, byly v ní také umělecké ateliéry, sklady, archivy, transformační stanice, telefonní ústředna, léčebné lázně nebo jedna z prvních velkokapacitních jídelen amerického stylu u nás. A také kavárny, obchody a společenské sály. Široké veřejnosti ale byla většina prostor uzavřena.
Technologický unikát
Na svou dobu byla budova postavená i vybavená velmi moderně a pokrokově. Součástí byl také klimatizační systém od americké firmy Carrier, díky kterému budovou cirkuloval čistý, případně i ohřívaný vzduch. Systém předpokládal provoz s trvale zavřenými okny. Zjednodušeně byl vzduch vháněn skrze stropní otvory, rozváděn plechovým potrubím a pronikal otvory umístěnými ve výši podlah. Vzduchotechnika zahrnovala strojovnu s chladicím zařízením o velikosti rodinného domu a kotelnu. Jednalo se o jednu z vůbec prvních klimatizací na území Československa a o vůbec první instalaci systému Carrier v Evropě.
Tak šel čas
Svou chvíli slávy si ale Bubenská opravdu užila jen chvíli. Když o několik let později přišla 2. světová válka, došlo k nenávratnému poškození ikonického bílého keramického obkladu. Budova byla natřena tmavou barvou, aby při vojenských náletech nelákala pozornost a později byla neodborně smývána louhem. Ještě v roce 2018 byly na některých místech stopy po maskování znatelné a jak šel čas, některé kachlíky samovolně opadávaly s celou vrstvou. V roce 2018 tak bylo poškozeno 78 % celého povrchu. Obklad tak musel být nahrazen věrnou replikou na 6 000 m2. Na budově se také podepsala povodeň z roku 2002, kdy byl kompletně zaplavený suterén.
Ambicí miliardové rekonstrukce bylo zachovat ducha doby a zároveň splnit současné vysoké standardy.
Návrat ztraceného lesku
Zmiňovaná záplava s sebou odnesla veškeré historické listinné materiály a zachovala se jen sbírka fotografií a negativů, které byly naštěstí uschované ve vyšším patře. Podkladů k rekonstrukci tak bylo opravdu velmi málo. Rekonstrukce, která probíhala pod vedením Ing. Arch. Marka Tichého a jeho ateliéru TaK Architects, byla průlomová nejen rozsahem stavební intervence, ale i zapojením odborných skupin různých oborů a téměř laboratorním hledáním konečného řešení. V tomto ohledu přinesla obohacení poznatků o meziválečné architektuře i o možnostech obnovy staveb z tohoto období.
Dlouhá cesta k výsledku
Revitalizace trvala včetně přípravné a badatelské fáze přes 10 let. Faktická rekonstrukce byla zahájena začátkem roku 2018 sanací základů, dokončena pak na podzim 2020. O zdařilosti náročné rekonstrukce svědčí fakt, že jen za uplynulý rok získala stavba několik prestižních cen, jakými jsou například Stavba roku 2021, Best of Realty, Ceny národního památkového ústavu a absolutní vítězství v soutěži Estate Awards 2021.
Respekt k původním prvkům
Žula, kov, dřevo a sklo – to jsou čtyři základní prvky, které dominují společným částem budovy. Z původních prvků zůstalo zachováno majestátní žulové schodiště, kovové zábradlí v originálních barvách nebo prosklené stěny v mezipatrech schodiště směřující ke kostelu sv. Antonína.
Opraveny a znovu uvedeny do provozu byly také dva původní ikonické páternostery. K ušetření dechu ale zaměstnancům slouží také pět moderních výtahů.
Preci(o)sní osvětlení
Zásadním prvkem bylo světlo, které bylo charakteristické pro architekturu Adolfa Benše (pásová okna, luxfery, světlíky). Stejně jako v antice šlo o harmonii těla a mysli a sounáležitosti s přírodou. Skrze sklobetonovou střechu, jejíž velká část sestává z dobových luxfer, proniká do interiéru přirozené denní světlo.
V atriu nad hlavní recepcí visí unikátní umělecká instalace od české firmy Preciosa Lighting. Objekt, který je složený ze 797 ručně foukaných skleněných koulí, symbolizuje provázanost jednotlivých agentur, které patří do skupiny WPP.
Od Elektrických podniků k Reklamním…
V současné době je majoritním nájemcem budovy největší světový reklamní koncern, společnost WPP, která pro své společnosti hledala takový prostor, který by poskytl funkční spojení genia loci a moderních forem práce. A tak se zrodil WPP Campus.
Budova tak slouží svému původním záměru – jako budova administrativní, a tak v ní dnes, stejně jako ve 30. letech minulého století, převažují kanceláře.
Novým podchodem vchod
Až se se na vlastní oči vydáte přesvědčit o jedinečnosti budovy, určitě byste neměli minout revitalizovaný podchod vedoucí z Vltavské. Najdete tu originální ilustrace, které zobrazují zásadní stavby na Praze 7 i historii a současnost Bubenské 1. Do detailů propracovaná kresba, která kolemjdoucím pokaždé ukáže něco nového, je dílem výtvarníka Petra Sokola alias Lefthendra. Vytvoření jedné z největších grafik ve veřejném prostoru na téměř 200 m² zabralo 600 hodin práce a šlo o práci pro dva páry rukou.
Comments are closed here.