Zpracovala: Nela Hořejší
Denisovo nádraží na pražském Těšnově patřilo k nejkrásnějším nádražím v celé střední Evropě. Přes protesty veřejnosti a památkářů se ovšem politici rozhodli pro jeho odstřel, který provedli dne 16. března 1985. Stačily 4 vteřiny a 400 kilogramů trhaviny, aby byla obdivovaná budova srovnána se zemí. Připomeňte si s námi letošní výročí 40 let od demolice, ale také 150 let od otevření!
Nádraží, v době svého otevření pojmenované po císaři Františku Josefovi, vzniklo jako cílová stanice odbočné trati od hlavní trasy spojující Vídeň s Berlínem. Autorem nádraží, kterému se mezi lidmi říkalo Severozápadní (podle Rakouské severozápadní dráhy), byl významný architekt Karel Schlimp z Velenic u Žatce. První vlak sem vjel dne 28. října 1875.
Centrální budova byla velkoryse zdobená. Měla monumentální římský triumfální oblouk s korintskými sloupy. Na sloupech stály čtyři alegorické sochy znázorňující Obchod, Vědu, Průmysl a Hospodářství. Na samém vrcholu budovy pak bylo umístěno alegorické sousoší Austrie, po stranách Orba a Průmysl. Stěny, římsy a stropy interiéru měly štukové dekorace a zdobily je závěsné lustry. Odjezdová hala s věšadlovou stropní konstrukcí byla vyzdobena portréty měst, jimiž procházela někdejší Rakouská severozápadní dráha. Interiér doplňovala v litině provedená sochařská výzdoba. Boční křídla byla bez vnějších ozdob a sloužila pro restauraci, kanceláře, salonky a čekárny.
Ve 20. letech 20. století bylo nádraží přejmenováno podle francouzského politika a historika Ernesta Denise, který přispěl ke vzniku samostatného československého státu v roce 1918, a vžila se přezdívka „Deniska“. Tento název změnili nejprve nacisté na Vltavské nádraží a socialistický režim po roce 1948 zavedl prostý název Nádraží Praha-Těšnov.
Nádraží fungovalo pro osobní dopravu až do roku 1972. Kvůli budování severojižní magistrály přišla budova nejprve o své severní křídlo. Zbytek chátral. Ačkoli vzniklo několik projektů na její záchranu, které ji chtěly využít třeba pro uchování depozitáře Muzea hlavního města Prahy nebo jako vysokoškolskou menzu, žádný tehdejší projekt komunistické politiky nepřesvědčil a nepomohly ani protesty památkářů.
Nádraží bylo vyňato ze seznamu kulturních památek a po téměř stech letech služby veřejnosti srovnáno se zemí. Před demolicí byly alespoň předměty umělecké a architektonické výzdoby přeneseny do depozitářů Muzea hlavního města Prahy. Šest let po zbourání „Denisky“ vznikla Společnost pro znovupostavení Denisova nádraží, ale její záměry zůstaly jen na papíře. Na místě jedné z nejkrásnějších nádražních budov dodnes nic nestojí a zůstává tak smutným symbolem necitlivého přístupu úřadů k památkám.
Zdroj: Fotografie Josefa Bosáčka, Ondřeje Řepky a Jiřího Boudy jsou skeny z knihy Zmizelé koleje, zmizelá nádraží: Petr Lapáček, Petr Ovsenák, Josef Bosáček (Brno, 2019)
Comments are closed here.