Karel Prager – odvážný vizionář, který měl s Prahou velké plány

Po středoškolských studiích v rodné Kroměříži a v Brně začal Karel Prager po druhé světové válce studovat architekturu na Českém vysokém učení technickém, které absolvoval v roce 1949. Po krátké epizodě v Ostravě a vojně u pomocných technických praporů se na počátku 50. let dostal do praxe, kdy nastoupil do Stavoprojektu, kde pracoval na přidělených projektových zakázkách. Jeho prvními realizacemi byly bytové domy v Ostravě-Porubě či experimentální dům v Otrokovicích, na nichž spolupracoval se zkušenějšími architekty. V 50. letech se také podílel na větším množství soutěžních návrhů, které sice nebyly uskutečněny, ale umožnily mu promýšlet různá zadání a hledat vlastní cestu.

Projekt budovy Ústavu makromolekulární chemie ČSAV z roku 1958, stavebně dokončený v roce 1964, představuje Pragerův originální vstup do československé architektury poučeným modernismem a technologickými patenty, které provázely jeho tvorbu. Ve spolupráci s ředitelem ústavu Ottou Wichterlem promyslel pečlivě funkce celého areálu, fasády zkonstruoval ze závěsových stěn ze skleněných panelů a v interiéru použil montované příčky a skříňky, obsluhovatelné z kanceláře, laboratoře i z chodby, které položily základy jeho pozdějšího patentu stavebních dílců Gama.

V první polovině 60. let se pro Karla Pragera i jeho dlouholeté kolegy – Jiřího Albrechta, Jiřího Kadeřábka a další členy týmu, manžele Machoninovy – stala silným impulsem soutěž na univerzitní město v irském Dublinu. Přestože v soutěži nezvítězili (skončili na třetím místě), získali za své umístění finanční odměnu, kterou částečně použili na cestování za progresivní architekturou a poučením. Dne 1. července 1966 založil Karel Prager v uvolněnější politické atmosféře Sdružení projektových ateliérů, v němž nejprve vznikl jeho ateliér Gama a následovalo jej dalších pět ateliérů předních českých architektů, které fungovaly na samostatné projekční a hospodářské bázi a ve vysoké architektonické kvalitě. Politický vývoj však toto volné uspořádání v roce 1969 ukončil. 

Prager v roce 1966 zvítězil v soutěži na rekonstrukci a dostavbu budovy, která se stala nepřehlédnutelnou součástí středu Prahy, a sice tehdejšího Národního (později Federálního) shromáždění. Jako základ konstrukce „domu nad domem“ použil čtyři sloupy, vynášející nad budovu původní Pražské burzy peněžní a zbožní čtyři Vierendeelovy nosníky. Prager přizval k řešení také řadu umělců – některá z původních výtvarných děl jsou zde umístěna dodnes.

Jedním z několika nedokončených projektů Karla Pragera je soubor pavilonů určených pro Sdružení projektových ateliérů v Emauzích, realizovaných v letech 1969 až 1973. Nosníky prvního patra přesahují hmotu přízemí na všechny strany o šest metrů a celek působí v kombinaci s prosklenou fasádou překvapivě lehce. I v Emauzích bylo v areálu organicky umístěno několik uměleckých děl, která společně s pavilony projdou v nejbližší době obnovou.

Také plánovaný vysokoškolský areál v trojské Pelc-Tyrolce – kombinující výukovou, obytnou a obslužnou část – byl v roce 1980 dokončen jen jako torzo původního projektu a Pragerovu budovu vysokoškolské menzy nahradila před několika lety oceňovaná budova Fakulty humanitních studií architektonického studia Kuba & Pilař architekti. Pragerův rozsáhlý projekt počítal se zastavěním celé kotliny v okolí mostu Barikádníků kompozicí střídání výškových i nízkých budov. Ty měly být stavěny technologií zvedaných stropů za použití lehkého zavěšeného obvodového pláště a plně vyvinutého interiérového konstrukčního systému Gama, jednoho z Pragerových patentů.

Nerealizovaný projekt městských superstruktur v Košířích byl příkladem promýšlení moderního otevřeného města, kterým se Karel Prager připojil k moderním architektonickým proudům a experimentům. Ve druhé polovině 70. let a na začátku let 80. se věnoval urbanistickému řešení Smíchova. Na druhém břehu Vltavy na něj však čekala další výzva – dostavba Národního divadla. Originální fasádu Nové scény, realizovanou ve spolupráci se sklářskými umělci Jaroslavou Brychtovou a Stanislavem Libenským ze skleněných tvarovek, nelze na Národní třídě minout. Velkoryse je řešený i interiér včetně monumentálních skleněných plastik a zeleného kubánského mramoru.

V rámci letošního festivalu Open House Praha máte možnost vstoupit i do bankovní budovy navržené Karlem Pragerem v brutalistickém stylu s prvky skulpturalismu jako výrazný solitér na rušné smíchovské křižovatce. Budova byla dokončena v roce 1992 a od projektu k realizaci uběhlo dlouhých patnáct let. Dalším z lákadel letošního festivalu je jediná dokončená část plánovaného areálu Všeobecné fakultní nemocnice na Albertově, centrální kotelna – pyramida z roku 1993 dodnes sloužící původnímu účelu. A v neposlední řadě také obytný areál U Kříže v Jinonicích, postavený v letech 1996–1999, s krásným výhledem a promyšleným urbanistickým řešením.