Zpracovala: Markéta Čejková
V srpnu tohoto roku si připomeneme 100. výročí narození architekta Karla Pragera (1923–2001), který se svými stavbami i zcela či částečně nerealizovanými projekty výrazně zapsal do historie československé i české architektury druhé poloviny 20. století.
Po středoškolských studiích v rodné Kroměříži a v Brně začal Karel Prager po druhé světové válce studovat architekturu na Českém vysokém učení technickém, které absolvoval v roce 1949. Po krátké epizodě v Ostravě a vojně u pomocných technických praporů se na počátku 50. let dostal do praxe, kdy nastoupil do Stavoprojektu, kde pracoval na přidělených projektových zakázkách. Jeho prvními realizacemi byly bytové domy v Ostravě-Porubě či experimentální dům v Otrokovicích, na nichž spolupracoval se zkušenějšími architekty. V 50. letech se také podílel na větším množství soutěžních návrhů, které sice nebyly uskutečněny, ale umožnily mu promýšlet různá zadání a hledat vlastní cestu.
Projekt budovy Ústavu makromolekulární chemie ČSAV z roku 1958, stavebně dokončený v roce 1964, představuje Pragerův originální vstup do československé architektury poučeným modernismem a technologickými patenty, které provázely jeho tvorbu. Ve spolupráci s ředitelem ústavu Ottou Wichterlem promyslel pečlivě funkce celého areálu, fasády zkonstruoval ze závěsových stěn ze skleněných panelů a v interiéru použil montované příčky a skříňky, obsluhovatelné z kanceláře, laboratoře i z chodby, které položily základy jeho pozdějšího patentu stavebních dílců Gama.
V první polovině 60. let se pro Karla Pragera i jeho dlouholeté kolegy – Jiřího Albrechta, Jiřího Kadeřábka a další členy týmu, manžele Machoninovy – stala silným impulsem soutěž na univerzitní město v irském Dublinu. Přestože v soutěži nezvítězili (skončili na třetím místě), získali za své umístění finanční odměnu, kterou částečně použili na cestování za progresivní architekturou a poučením. Dne 1. července 1966 založil Karel Prager v uvolněnější politické atmosféře Sdružení projektových ateliérů, v němž nejprve vznikl jeho ateliér Gama a následovalo jej dalších pět ateliérů předních českých architektů, které fungovaly na samostatné projekční a hospodářské bázi a ve vysoké architektonické kvalitě. Politický vývoj však toto volné uspořádání v roce 1969 ukončil.
Prager v roce 1966 zvítězil v soutěži na rekonstrukci a dostavbu budovy, která se stala nepřehlédnutelnou součástí středu Prahy, a sice tehdejšího Národního (později Federálního) shromáždění. Jako základ konstrukce „domu nad domem“ použil čtyři sloupy, vynášející nad budovu původní Pražské burzy peněžní a zbožní čtyři Vierendeelovy nosníky. Prager přizval k řešení také řadu umělců – některá z původních výtvarných děl jsou zde umístěna dodnes.
Jedním z několika nedokončených projektů Karla Pragera je soubor pavilonů určených pro Sdružení projektových ateliérů v Emauzích, realizovaných v letech 1969 až 1973. Nosníky prvního patra přesahují hmotu přízemí na všechny strany o šest metrů a celek působí v kombinaci s prosklenou fasádou překvapivě lehce. I v Emauzích bylo v areálu organicky umístěno několik uměleckých děl, která společně s pavilony projdou v nejbližší době obnovou.
Také plánovaný vysokoškolský areál v trojské Pelc-Tyrolce – kombinující výukovou, obytnou a obslužnou část – byl v roce 1980 dokončen jen jako torzo původního projektu a Pragerovu budovu vysokoškolské menzy nahradila před několika lety oceňovaná budova Fakulty humanitních studií architektonického studia Kuba & Pilař architekti. Pragerův rozsáhlý projekt počítal se zastavěním celé kotliny v okolí mostu Barikádníků kompozicí střídání výškových i nízkých budov. Ty měly být stavěny technologií zvedaných stropů za použití lehkého zavěšeného obvodového pláště a plně vyvinutého interiérového konstrukčního systému Gama, jednoho z Pragerových patentů.
Nerealizovaný projekt městských superstruktur v Košířích byl příkladem promýšlení moderního otevřeného města, kterým se Karel Prager připojil k moderním architektonickým proudům a experimentům. Ve druhé polovině 70. let a na začátku let 80. se věnoval urbanistickému řešení Smíchova. Na druhém břehu Vltavy na něj však čekala další výzva – dostavba Národního divadla. Originální fasádu Nové scény, realizovanou ve spolupráci se sklářskými umělci Jaroslavou Brychtovou a Stanislavem Libenským ze skleněných tvarovek, nelze na Národní třídě minout. Velkoryse je řešený i interiér včetně monumentálních skleněných plastik a zeleného kubánského mramoru.
V rámci letošního festivalu Open House Praha máte možnost vstoupit i do bankovní budovy navržené Karlem Pragerem v brutalistickém stylu s prvky skulpturalismu jako výrazný solitér na rušné smíchovské křižovatce. Budova byla dokončena v roce 1992 a od projektu k realizaci uběhlo dlouhých patnáct let. Dalším z lákadel letošního festivalu je jediná dokončená část plánovaného areálu Všeobecné fakultní nemocnice na Albertově, centrální kotelna – pyramida z roku 1993 dodnes sloužící původnímu účelu. A v neposlední řadě také obytný areál U Kříže v Jinonicích, postavený v letech 1996–1999, s krásným výhledem a promyšleným urbanistickým řešením.
Karel Prager je jednou z klíčových postav naší moderní architektury – neobával se experimentů, hledal originální řešení a překonával technická i dobová omezení. Přestože mnoho jeho projektů zůstalo jen na papíře, zanechal za sebou několik významných dokončených staveb, se kterými máte možnost se seznámit.
Budovy otevřené v rámci festivalu Open House Praha 2023:
- Budova Federálního shromáždění (1967–1974) – komentovaná prohlídka 17. 5. v rámci doprovodného programu
- Sdružení projektových ateliérů – CAMP (1976–1973) – budova otevřená o víkendu 20. a 21. 5. + přednáška v CAMPu o brutalismu 18. 5. od 19 hodin; o chystané rekonstrukci si můžete přečíst zde
- Budova Komerční banky na Smíchově (1977–1992) – budova otevřená o víkendu 20. a 21. 5.
- Vysokoškolský areál Pelc-Tyrolka – Fakulta humanitních studií UK (1980) – komentovaná prohlídka 17. 5. od 18 hodin v rámci doprovodného programu
- Nová scéna Národního divadla (1983) – budova otevřená o víkendu 20. a 21. 5., Zažít Novou scénu! komentovaná prohlídka s workshopem divadelní techniky pro děti 17. 5. od 12 hodin , Kauza Nová scéna debata 17. 5. od 17 hodin v rámci doprovodného programu
- Centrální kotelna Všeobecné fakultní nemocnice (1993) – budova otevřená o víkendu 20. a 21. 5.
- Areál Jinonice – Fakulta sociálních věd UK (1996–1999) – budova otevřená o víkendu 20. a 21. 5.
Comments are closed here.