Zpracovala: Klára Rokosová
Jan Makalouš převzal v září 2026 od Andrey Šenkyříkové funkci ředitele neziskové organizace Open House Praha. Jakou budoucnost má Open House Praha a kam se může festival dál posunout? A proč je pro něj stejně důležitá architektura jako lidé a komunita, která kolem festivalu vznikla? Přečtěte si celý rozhovor.
Kariérně jste prošel Českou televizí, Designblokem, Novou Spirálou a paralelně vedete vlastní technologickou firmu Bwork. Co vás na téhle pestré cestě v kulturním prostředí dlouhodobě drží?
Vždy mě bavilo pohybovat se v kulturním prostředí a současně se do něj kreativně zapojit. Právě to byl hlavní důvod, proč jsem nastoupil do Nové Spirály, kde jsem se podílel na technické realizaci celé rekonstrukce a z velké části také na programu a dramaturgii celého prostoru. Současně si cením zkušeností z České televize, kde jsem pracoval jako producent hudební a divadelní tvorby. Řadu let jsem se také věnoval charitativním projektům, například realizaci Adventních koncertů, nebo tvorbě publicistických dokumentů s přesahem do sociálních témat. Před pěti lety jsem s kolegou založil firmu Bwork zaměřenou na nové technologie, audiovizuální marketing a komplexní řešení indoor pěstování. O technologie jsem se vždy aktivně zajímal, ale to, co mě naplňuje, jsou kreativní projekty.


Novou Spirálu jste převzal ve fázi hrubé stavby a dovedl ji ke znovuotevření. Jak takový projekt vypadá „za scénou“?
V Nové Spirále jsem fungoval přes čtyři roky. Nastoupil jsem v době hrubé stavby a jediné zadání bylo, aby se budova dostavila a rozjela svou činnost. Zapojil jsem se do procesu, aby se prostor adekvátně technologicky vybavil, nastavil se jeho provoz, dramaturgie i ekonomika a kompletně se vybral jeho nový tým. Líbilo se mi, že mám víceméně volnou ruku – vytvořit a vést celý projekt v podstatě od nuly a tím se podílet na celkové koncepci.
Co bylo na celé transformaci nejtěžší a co vám naopak dodávalo energii a nejvíc bavilo?
Nejtěžší bylo dovést projekt budovy k otevření. Zrovna v té době totiž vypukla válka na Ukrajině, začal se zdražovat materiál a dělníci odcházeli na frontu. Veřejná zakázka, ve které se rekonstrukce odehrávala, byla předčasně ukončena, a my jsme museli soutěžit novou zakázku na druhou část dostavby. Na konkrétní datum už byla naplánována premiéra a kvůli prodlužování stavby se celé otevření plánovalo znovu. Nakonec jsme budovu v létě 2024 dokončili a kolaudace proběhla dva měsíce před otevřením. Za tak krátký čas jsme museli prostor „zabydlet“, nastavit všechny technologie, a hlavně nazkoušet program slavnostního zahájení. Skutečnou intenzitu tohoto období nelze slovy popsat. Kdo to se mnou zažil, sáhl si na hranice svých možností. Po otevření přicházely další výzvy spojené s udržením budovy v takřka nonstop provozu, který by byl současně ekonomicky udržitelný, a to se povedlo.
Partnerství Nové Spirály s festivalem Open House Praha 2025 jste sám inicioval a potom jste návštěvníky budovou osobně provázel. Jaké to bylo, zažít festival z obou stran – jako strategický partner a jako průvodce?
Bylo to skvělé a moc mě to bavilo. O návštěvu budovy byl již před oficiálním otevřením značný zájem z řad odborné veřejnosti i běžných návštěvníků, stále jsem tam někoho prováděl. V rámci Open House Praha pro mě prohlídky byly hodně intenzivní. Snažil jsem se návštěvníkům předat co nejvíce informací a byl jsem unesen jejich zapojením a energií. Výrazně na mě zapůsobila zakladatelka festivalu Andrea Šenkyříková. Dodnes mě nepřestává překvapovat její osobní přístup k projektu a okolní skvělá atmosféra. Díky zapojení Nové Spirály do festivalu jsem mohl vše ochutnat a trochu nahlédnout pod pokličku festivalu i práce celého týmu.
Máte za sebou vedení týmů o velikosti až sta lidí a spolupráci s desítkami vystavovatelů, umělců i partnerů. Co nejdůležitějšího jste se za těch patnáct let o práci s lidmi naučil, co si nesete s sebou do dalšího působení?
Ve vedení lidí je mi blízký partnerský přístup založený na důvěře, otevřené komunikaci a vzájemném respektu. Nikdy jsem nevnímal svou roli jako příležitost někomu poroučet, ale jako odpovědnost určovat směr a nést důsledky důležitých rozhodnutí. Díky zkušenostem z různých organizací dokážu nahlížet na věci s nadhledem a hledat řešení, která propojují lidi, organizace i jejich zájmy. Dlouhodobě stavím na kvalitních vztazích a baví mě vytvářet spolupráce, které přinášejí hodnotu všem zúčastněným.


Nastupujete jako ředitel do organizace, která má za sebou více než dvanáct let, stovky zapojených dobrovolnic a dobrovolníků, tisíce návštěvníků a řadu dlouholetých spolupracovníků. Jak byste se jim v pár větách představil?
K tomu jsem si nechtěně vytvořil vlastní heslo – „Evoluce, ne revoluce“. Není to tak, že mým příchodem odteď nezůstane kámen na kameni. Vnímám ale, že jistý vývoj je potřeba. Za třináct let fungování v jedné organizací lidé ztratí přirozený odstup, což je úplně normální. Jsem pyšný na práci celého organizačního týmu. Festival za uplynulé roky posunuli neuvěřitelně daleko, přesto zůstávají skromní.
A jak bych se představil? Mám to životní štěstí, že vždy dělám práci, která mě baví a naplňuje. I proto se většinou nechám každým projektem naprosto pohltit. Osobně se cítím jako vizionář, který umí projekty dotahovat. Nápad je skvělá věc, ale pokud se nerealizuje, tak je k ničemu. Snažím se stanovovat si reálné cíle a zároveň nebýt zbytečně při zemi. Rád motivuji lidi v týmu, aby šli se mnou za společnou vizí. Mám otevřenou mysl a nehoním se za nápady, které ve výsledku k ničemu nevedou.
Festival má jasnou identitu, kterou vybudoval stávající tým a jeho zakladatelka Andrea Šenkyříková. Jakým způsobem chcete na jejich dosavadní práci navázat?
Rád bych navázal na základní koncept festivalu, který má být otevřený všem. Open House Praha právě na tomto principu staví. Budovy mají být přístupné všem, ideálně také lidem s nějakou formou omezení, jako jsou například lidé na vozíku nebo se zrakovým a sluchovým handicapem. Na to jsme hrdí a tohle chci určitě zachovat.
Rád bych také zachoval roky vytvářenou atmosféru – ve vztahu ke komunitě, která je velká a týká se především dobrovolníků. Je pro mě až neuvěřitelné a velmi příjemné zjištění, kolik lidí se do festivalu zapojuje bez nároku na jakýkoliv honorář. Mile mě překvapila bohulibost celé akce. Všichni to dělají se zápalem a srdcem. Moje priorita je festival dále rozvíjet. I když jsem teď ředitel, zakladatelku Andreu nikdy adekvátně nahradit nechci a nedokážu. Nadále zůstává v týmu a já ji dávám velký prostor k tomu, aby si sama řekla, v čem se chce angažovat. Dovedu se vžít a vcítit do její aktuální role. Takže s každým novým nápadem si dáváme zpětnou vazbu, abych ji nějak netrápil, ale zároveň aby se mé představy mohly pomalu realizovat. Mám nastavená nějaká kritéria, čeho a jak chci dosáhnout v krátkodobém horizontu. Nemám zájem s festivalem stagnovat na jednom místě.
Když se podíváte dopředu, jaká je vaše vize pro další období?
Můj cíl je samozřejmě zvyšovat počet otevřených budov. Za současných okolností, v tomto finančním stavu, jsme limitováni počtem budov, počtem dobrovolníků a dalšími okolnostmi. Nyní je strop v nějakém počtu kolem sto deseti objektů. Rád bych ale lidem vzkázal, že chci každý rok přidávat další prostory, aby jednou Praha byla otevřena úplně celá.
Co v tomto směru chcete změnit?
V plánu je nabídnout také další cesty, které by mohly být více či méně zpoplatněné. Najít nějaké alternativy, například pro konkrétní cílovou skupinu. Ale bavíme se o cestách navíc, nikoliv o prohlídkách běžně nepřístupných budov v rámci hlavního programu festivalu. Zároveň chceme vytvořit silné zázemí partnerům, kterým budeme umět nabídnout adekvátní protislužbu. V krátkodobé vizi proto intenzivně s kolegyněmi řešíme rozšíření budov o komerční směry, které by přinesly peníze na rozšíření nabídky.
Jsme nezisková organizace, která nemůže vykazovat zisk. Ale pakliže budeme mít více prostředků na vlastní provoz, můžeme o to víc rozšiřovat program pro návštěvníky, být otevření a také vymýšlet další směry. Rád bych docílil toho, že hlavní tým bude na projektu pracovat v podstatě celoročně a na plný úvazek. Většina lidí se festivalu věnuje ve volném čase, vedle svých dalších aktivit. Zvýšený příjem chceme vracet zpátky do festivalu stran rozšíření nabídky.


Vidíte ještě nějaké jiné cesty, jak festival posouvat?
V rámci mých prvních kroků je pro mě důležité zaměřit se také na klub Milovníci architektury. Mám v plánu tento členský klub rozvinout a vytvořit ještě silnější komunitu lidí, kterým není jedno, co se ve městě děje, a sdílet společně věci napříč všemi městskými částmi a sociálními skupinami. Klub je postavený na nezištné podpoře zájemců, já bych rád, aby milovali nejen Open House Praha jako takový, ale aby více vnímali, že skrze své příspěvky podporují konkrétní aktivity. Poukazovat na to, co reálně vzniklo. Třeba že jsme díky příspěvkům mohli rozšířit počet budov nebo že jsme mohli například otevřít více budov nevidomým nebo neslyšícím.
Jaké novinky plánujete konkrétně zavádět?
V rámci nastávajícího ročníku bych rád rozšířil spektrum budov například o kavárny, developerské projekty, obchody, showroomy a další objekty, které budou zařazeny v samostatných kategoriích. Návštěvníci si budou moct podle svých preferencí vybrat a navštívit i prostory, které jindy míjejí. Je tolik zajímavých kaváren v krásných budovách, ale třeba v jiné cenové kategorii, kam by někdo běžně nezašel. Když taková místa zařadíme do festivalového programu, tak i personál restaurace bude vědět, že v tomto období přijdou noví hosté. V rámci Open House Praha ztratí ostych a ochutnají, třeba za zvýhodněnou cenu, něco z místní nabídky.
Pokud se vám podaří získat více nových budov, může se v budoucnu změnit i samotný formát festivalu?
Chceme nejprve vyzkoušet, kolik se nám jich podaří získat. Do budoucna se může stát, že ze dvou hlavních víkendových dnů festivalu, se stanou tři. Anebo že některé prostory se společným tématem, například zmíněné kavárny, budou zpřístupněny po celou dobu konání festivalu a lidé si budou moct jejich návštěvu rozvrhnout. Ale asi vždycky nastane efekt, že ne každý stihne všechno. Některé budovy se zúčastnily vloni a v minulých letech, některé budou úplně nové. Pravidelní návštěvníci festivalu si většinou vybírají novinky. Takže je pro mě důležité, abychom každý rok měli dostatečnou nabídku nových prostor.
Uvažujete do budoucna také o jiné podobě doprovodného programu?
Ano, doprovodný program, který sami tvoříme, bych rád do budoucna rozšířil. Přispěje k tomu také plánované centrální místo s občerstvením, kde budeme mít naši stage pro debaty a večer například pro konání koncertů. Snahou je budovat kolem festivalu větší komunitu a nebýt při tom závislí jen na otevřených budovách.
Co pro vás osobně znamená otevírat lidem místa, do kterých by se jinak nedostali?
Je skvělé vidět, jak velký je o festival zájem. Kolik lidí je zvídavých a chce navštěvovat prostory, kolem kterých pravidelně chodí nebo o nich slyšeli, ale zatím neměli možnost do nich vstoupit. Je úžasné pozorovat, jaký zájem mají lidé o město, kde žijí nebo do kterého se přijeli podívat. Typickým návštěvníkem festivalu Open House Praha je Pražák, ale na festival jezdí i lidé z celé republiky a ze zahraničí. Nejlepší na tom je hlavní myšlenka – že město, ve kterém jsou běžně otevřené veřejné prostory, administrativní budovy a třeba obchody, se najednou rozšiřuje o další možnosti k návštěvě. Při působení v divadle jsem vnímal, že diváky často stejně jako samotné představení zajímá také to, jak představení vznikalo, třeba i nějaké zajímavosti ze zákulisí. Festival vnímám podobně – lidé díky němu mají možnost nahlédnout do zákulisí architektury, podívat se třeba do zázemí nebo objevit skryté fungování budovy.


Máte nějaký svůj oblíbený architektonický styl nebo budovu, která se vám líbí a kterou máte rád?
Tahle odpověď je pro mě jednoznačná – je to Nová Spirála. O žádné jiné budově toho nevím tolik jako právě o této. Budovu Nové Spirály mám doslova vrytou pod kůži, nechal jsem v ní množství emocí, zážitků, kus sebe. Zároveň je tak specifická svým uspořádáním a variabilitou. Jednoduše je to spektakulární prostor!
Architektura v sobě nese paměť místa. Která konkrétní budova, jejíž záchrana se povedla nebo naopak nepovedla, nejvíc zformovala váš osobní pohled na zachování kulturního dědictví?
Dívám se na to spíše pragmaticky. Jako milovník architektury bych si přál, aby se historické budovy zachovávaly, ale realita je složitější. Doba se mění a s ní i pohled na hodnotu staveb. Pokud budova chátrá, nenajde využití a nikdo nebojuje za její záchranu, často přirozeně zanikne. Naopak tam, kde se najdou lidé, komunita nebo instituce ochotné ji zachránit, dostane novou šanci. Vnímám to jako přirozený proces, který ukazuje, zda má dané místo pro společnost stále význam.
Jak najít balanc mezi památkovou péčí a potřebami moderního města a jak v tom podle vás může fungovat festival Open House Praha?
Nemyslím si, že existuje jediný správný přístup. Pohled na architekturu se liší podle generací, hodnot i osobních zkušeností. Nakonec ale vždy rozhoduje kombinace politické vůle, občanské aktivity a finančních možností. Sám nemám na všechny projekty jednotný názor. Věřím však, že rekonstrukce by měly myslet na budoucnost a že každá doba by měla ve městě zanechat svůj vlastní architektonický otisk. Právě proto považuji za důležité otevírat veřejnou diskusi, kterou může Open House Praha dobře podporovat.
Na co se teď ve své nové roli nejvíce těšíte?
Jednoznačně se těším na následující festival, který se uskuteční od 17. do 23. května 2027. Bude to můj první ročník a věřím, že na něj nikdy nezapomenu. Těším se na atmosféru, pracovní stres uvnitř týmu, realizované novinky, setkání s návštěvníky, dobrovolníky a zástupci budov. Těším se, že se stanu plnohodnotným členem celé této velké rodiny, která se kolem Open House Praha každý rok vytvoří a spojí v silný a funkční celek.

Jan Makalouš je zkušený manažer a strategický lídr s více než patnáctiletou praxí v oblasti kultury, médií, kreativního průmyslu a technologií. Ve své kariéře vedl rozsáhlé týmy a podílel se na vzniku i transformaci významných kulturních a kreativních projektů. Jako ředitel Nové Spirály stál u jejího návratu na kulturní mapu Prahy a zodpovídal za vybudování jejího provozního, finančního i organizačního modelu. Zkušenosti z České televize, Designbloku i vlastního podnikání v oblasti technologií mu umožňují propojovat strategické řízení, kreativitu a moderní technologie s důrazem na dlouhodobě udržitelný rozvoj organizací.
Comments are closed here.