Jan Šrámek Kolouch: Stavby na mých ilustracích vypadají lépe než v reálu

Zpracovala: Tereza Škoulová

Ať už vyrazíte na exkurzi do Volmanovy vily v Čelákovicích, nebo na výstavu do Galerie Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí, setkáte se s výraznými architektonickými kresbami Jana Šrámka Koloucha. Jeho práce zná také obecenstvo festivalu Open House Praha. Třináct Šrámkových kreseb zařadil grafik Radek Pokorný do letošního nástěnného archiplánovače formou celostránkových ilustrací. Jak autor pracuje, které stavby jej inspirují, a které naopak nemá rád? A jak jeho tvorbu vnímá manažerka komunikace festivalu Michaela Pánková?

Kdy a za jakých okolností jste začal spolupracovat s festivalem Open House Praha? 

Honza: Naše spolupráce začala v roce 2018, kdy mě z festivalu oslovili ke spolupráci. Vybírali jsme první budovy, které bych mohl kreslit. Pamatuju si, že šlo o Fantovu budovu na hlavním nádraží Praha. Mezi prvními ilustracemi byla taky budova IPRu od Karla Pragera, z níž vznikla pohlednice pro CAMP, a třetí stavbou byla bývalá restaurace k pavilonu Expo 58. 

Míšo, vzpomeneš si, jak jste na Jana narazili? 

Míša: Jak říká Honza, spolupráce začala kolem roku 2018, kdy jsme měnili vizuální identitu festivalu. Kromě loga jsme hledali nové ilustrace, které budou identitu doplňovat. Andrea Šenkyříková (pozn. zakladatelka festivalu) tenkrát zmínila, že Honza byl v užším výběru autorů*ek na úplném začátku festivalu, ale nakonec se vedení tehdy přiklonilo k ilustrátorovi Michalu Bačákovi. V době, kdy pro nás kreslil, získal některá významná ocenění (pozn. Ilustrátor roku 2016). Michal se více zajímal o design a užité umění a jeho kresby pro nás nebyly barevné. Honza se primárně zaměřuje na architekturu a jeho styl tehdy odpovídal naší představě, jak bychom chtěli lidem stavby a architekturu prezentovat. 

Jak spolupráce probíhá? Chodíte s vlastními motivy, nebo reagujete na zadání?

Honza: Většinou komunikujeme s Míšou Pánkovou a domlouváme, které budovy přichází v úvahu. Za ty roky už Míša trochu ví, jakým způsobem pracuji, a hledá stavby, které by vypadaly dobře na ilustraci. O tom je potřeba přemýšlet, protože pro dobrou ilustraci je důležité místo, odkud se budova dá zachytit, z jakého ji nakreslím úhlu a podobně.

Míšo, napadá tě nějaká budova, na niž v souvislosti s ilustracemi Jana Šrámka pomýšlíš?

Míša: Právě řešíme letošní vizuál a Honza už od nás dostal zadání, ale zatím nechci nic prozrazovat (směje se). Přemýšlíme ještě o nové ilustraci Veletržního paláce. Honza ji pro nás před lety kreslil, šlo o čistou ilustraci bez pozadí, kterou jsme nikdy nepoužili. U příležitosti letošních výročí – připomeneme si Josefa Fuchse, Oldřicha Tyla, Karla Hubáčka i padesát let od požáru budovy – bychom chtěli kresbu „oprášit“. Chceme ji vsadit do kontextu a zpracovat z jiného úhlu. Což znamená nakreslit ji celou znovu. Jednáme o tom i s Národní galerií, jestli by oni pro kresbu také nenašli využití. 

Jane, jste pravidelným účastníkem festivalu Open House Praha?

Honza: Když festival probíhá, jsem většinou pryč, ale ve spoustě zajímavých pražských staveb jsem byl. Díky své profesi se do nich chodím dívat i mimo festival. Samozřejmě ne do všech, ale někam se dostanu, pochopitelně především do těch, které právě kreslím. Kde to nejde naživo, tam používám fotografie nebo Google mapy. Z míst, kam se dá dostat v pohodě, si pořizuji fotky. 

Míšo, existuje stavba, na kterou jsi naopak narazila na základě Janových ilustrací?

Míša: Honza se hodně zaměřuje na budovy z druhé poloviny dvacátého století a pamatuju si, jak mě zaujala jeho ilustrace dnes už neexistující výtopny Mazutka v Karlíně. Na Praze 8 bydlím a tohle byl objekt, který jsem předtím neznala. Dneska už je bohužel zbouraná, ale její ilustrace mě na ni upozornila. 

Janovy práce jsem si poprvé všimla v knížce Stručný glosář letenský v roce 2016. Proměnil se během času váš rukopis?

Honza: Hodně se proměnil. Ilustrace v letenském glosáři byly víc plošné, převládaly čelní pohledy. V průběhu času jsem začal používat čím dál komplikovanější perspektivy, v mých kresbách bývá hodně postav. Perspektivu bych si na začátku nedovolil komplikovat pohledy z různých úhlů, ale vnímám, že za ty roky jsem se rozkreslil a troufnu si na věci, do nichž bych se tehdy nepustil. Zásadní pro mě v tomhle ohledu byla ilustrace Kotěrovy vily, úplně odlišná od všech předchozích prací: jiné měřítko, pohled ze zahrady, stromy…  Ve své době pro mě představovalo velkou výzvu, jak se s tím vypořádat. Díky tomu se ale stala důležitým bodem v mém dalším vývoji. Do té doby jsem krajinu nezpracovával a najednou mě to začalo bavit.

Míša: Je pravda, že když se člověk podívá zpětně na ilustrace, které od Honzy máme, tak tu proměnu vidí. Ze začátku jsme pracovali s ilustracemi budov hlavně zepředu a úplně bez kontextu, později tam dostával okolí. Pamatuju si, že jsme řešili ilustraci vodárenské věže na Letné, která ani nešla s okolím nakreslit – uprostřed zástavby není odnikud pořádně vidět. Tím chci říct, že pro ilustrace musíme vybírat solitérní nebo rohové budovy, aby okolí nepůsobilo rušivě a jejich architektura vynikala. Kvůli tomu spoustu budov na ilustracích nemáme. Třeba hotel International na Podbabě jsme s grafikem zasazovali do barevného pozadí, Honza se dokreslení okolí bránil, dům by tolik nevynikl. U budovy Elektrických podniků, dnes Bubenská 1, jsme si zase uvědomili, kolik je v okolí značek a prvků, které by ve veřejném prostoru vůbec být nemusely. Měla jsem tendenci je z ilustrace mazat. 

Co vás baví kromě krajiny? Věnujete se dlouhodobě nějakému tématu?

Honza: Aktuálně pracuji na autorské publikaci Ohrožené druhy, která se věnuje architektuře mezi lety 1958 a 1989. Toto období mě zajímá dlouhodobě. Na knize spolupracuji s Klubem Za starou Prahu, projektem Architektura 489 a historiky*čkami architektury. Cyklus už obsahuje skoro čtyřicet ilustrací, dodělávám poslední tři a pokud vše dobře dopadne, knížka vyjde během léta. Za ty roky jsem nakreslil spoustu budov z tohoto období, často v rámci různých kauz. Oslovil mě také Pavel Karous, který má kromě soch a objektů ve veřejném prostoru zmapované i další architektonické prvky. Občas mě požádá, abych vytvořil ilustraci poukazující na osud nějaké budovy či objektu. V roce 2017 jsem vytvořil autorskou knížku s názvem Zvláštní okolnosti, pro niž jsem kreslil plastiky odstraněné z veřejného prostoru. 

Hovoříte-li o kauzách mizejících staveb, máte v paměti kromě Transgasu nebo hotelu Praha další příklady? 

Honza: Napadají mě dva případy z Brna: jednu ilustraci jsem dělal během kauzy plánovaného bourání brněnského Bílého domu. Ten se nakonec podařilo zachránit a funguje dál. Naopak u poslední ilustrace z cyklu, hotelu Myslivna od architekta Jana Dvořáka, už jsem vycházel z fotek z pozůstalosti. Stavba se bourá. 

Co musí budova mít, abyste ji chtěl přenést na papír?

Honza: Musí mě zaujmout, aby se mi chtělo ji kreslit. Obecně asi jde o příklady kvalitní architektury, development by mě nebavil. Teď konkrétně mi Open House Praha zprostředkoval spolupráci s autory rekonstrukce hotelu InterContinental. Tuto stavbu mám dlouhodobě rád a za možnost ji kreslit jsem vděčný. Z toho, co jsem zatím mohl vidět, jsem získal pocit, že jde o jeden z mála příkladů kvalitní rekonstrukce architektury z druhé poloviny dvacátého století. Na místě jsem byl mockrát fotit a opakovaně jsem získal dojem, že se jim podařilo zachovat ráz budovy. I fotografie z upravených interiérů vypadají dobře. Za rekonstrukcí stojí architekt Marek Tichý (TaK Architects), mimo jiné autor rekonstrukce Volmanovy vily nebo budovy Elektrických podniků v Bubenské 1. Všechny podle mě dopadly skvěle. 

Navštěvujete nějaké stavby opakovaně?

Honza: Do většiny domů, které kreslím – pokud ještě stojí –, chodím vícekrát. Teď se pravidelně vracím do InterContinentalu, jinak rád zavítám třeba do budovy CAMP, kde je mimo jiné fajn zahrada. V Brně mám rád Bílý dům, který navštěvuji každý den. Budova kdysi sloužila jako ústřední sídlo Komunistického výboru v Brně. Jde o výraznou stavbu, která nezapře inspiraci architekturou Le Corbusiera. Je to pozdně modernistická, hodně výrazná stavba v centru Brna a jsem rád, že se ji zatím podařilo zachránit. 

Zaslouží si některé stavby i vícero zpracování?

Honza: Jasně. Třeba Transgas, což byl komplex budov, jsem kreslil dvakrát, stejně tak hotel Praha. Obě stavby jsem měl moc rád. Transgas jsem míjel pravidelně, protože stál kousek od nádraží, měl jsem ho po cestě za klukama do studia Anymade v Mánesově ulici. Ta díra, co po Transgasu zůstala, je zvláštní. Kolem hotelu Praha jsem zase jezdíval na kole v době, kdy jsem bydlel v Dejvicích. 

Open House Praha vydal archiplánovač na rok 2024; kterou z dvanácti staveb máte ve skutečnosti nejradši a ze které ilustrace máte největší radost?

Honza: V kalendáři je hodně věcí, které mám rád: Nová scéna ND, Nákladové nádraží Žižkov, Bubenská 1, Trmalova vila, Palác ARA… Z ilustrací mám radši ty novější. U starších už vnímám tu původní zmiňovanou plošnost. Když se na ně dívám, vidím, jak bych je mohl udělat jinak. Mám pocit, že většinu ilustrací dělám tak, že stavby na nich vypadají líp než v reálu (směje se). Není to fotka, mohu upravovat okolí, vracet se k tomu… A dost lidí mi to vyčítá. Setkal jsem se s kritikou, že stavby z období socialismu na mých ilustracích vypadají lépe než v realitě. Něco na tom je. Snažím se je zachytit v ideálním nebo původním stavu, navíc přikrášluji i okolí, protože veřejný prostor kolem nich je často zanedbaný. Problém nevidím v samotné architektuře, ale v celkovém přístupu k okolí. Napadá mě případ brněnského Prioru, jehož okolí je minimálně problematické. Kromě toho se nepovedla přístavba z devadesátých let. Sice ji navrhoval jeden z architektů, který se podílel na původní stavbě, ale podle mě ji tím výrazně znehodnotil. 

Míša: Mám radost, že se v kalendáři objevila ilustrace restaurace pavilonu Expo 58, protože tu jsme v rámci festivalu nikdy nezveřejnili a dnes už není ve stavu, v jakém ji ilustrace zachytila. Ta stavba se mi vždycky líbila, mám ji ráda.

Existuje budova, která vás láká ke zpracování, ale zatím jste si netroufl?

Honza: V Praze existuje několik takových budov, které mě hodně baví: Kotva, obchodní dům Máj, budova Národního shromáždění, Centrotex… Miluji Dům bytové kultury od Machoninů. O všech těchto stavbách vím a mám je rád, ale zatím jsem neměl příležitost nebo důvody je kreslit. V Brně už toho moc nezbývá, spousta budov šla k zemi. Prior jsem obdivoval spoustu let, k tomu jsem se konečně propracoval. Klára Brůhová z Architektury 489 mě oslovila, abych ilustroval Eden, který to bude mít taky brzy za sebou. Ještě na gymnáziu jsem tam chodil do kina, později se tam konaly hiphopové mejdany. Jde o typický příklad: stavbu koupí developer, záměrně ji nechá chátrat, aby byla poškozená střecha, načež prohlásí, že je v dezolátním stavu a musí se zbourat. Na druhou stranu okolí Edenu je otřesné, měřítko budov, míra volného prostoru… Úroveň veřejného prostoru je strašná. 

A je některá budova tak strašná, že byste ji nechtěl kreslit ani za nic?

Honza: Nesnáším Tančící dům. Nedokážu říct proč, prostě ho nemám rád.