jirka.krulis@openhousepraha.cz
775 205 834
Jaká je tvoje profese?
Vystudoval jsem na univerzitě ve Velké Británii, což pro mě byla neopakovatelná zkušenost, během které jsem se naučil mnoho věcí, které uplatňuji aktivně dodnes. S nabitými zkušenostmi jsem poté odjel do Číny, kde jsem tři roky učil angličtinu a rozšiřoval si schopnost chápání světa v širších souvislostech. Naučil jsem se tam, že jsou věci, se kterými je možné něco dělat, a pak je ta většina, se kterou se nedá dělat vůbec nic. Nakonec jsem se ale vrátil zpět do ČR. Tady jsem se během posledních cca deseti let věnoval produktovému, marketingovému a projektovému managementu a zároveň jsem měl několik let možnost se podílet na rozvoji projektové výuky a IT kompetencí. Pomáhal jsem učitelům sestoupit ze stupínku mezi děti a nechat je pracovat v týmech.
Jak ses dostal k Open House Praha?
O festivalu jsem měl povědomí již delší dobu, jako účastník jsem se párkrát přišel podívat a říkal jsem si: „To by bylo fajn, strávit v otevřených budovách delší dobu, klidně celý den, co kdybych se přihlásil jako dobrovolník?“ A tak jsem se v roce 2023 zapsal. Byl jsem trochu nervózní, jednalo se o moji první dobrovolnickou zkušenost. V hlavě mi běželo: „Budou mě vůbec chtít, budou mít dobře nastavené systémy, nebude to fiasko?“ A spousta dalších otázek, na které jsem zatím neměl odpověď. Od tehdejší koordinátorky dobrovolníků Renat ale přišla potvrzující zpráva o tom, že jsem zaregistrovaný, a nedlouho poté mi od vedoucí týmu Báry Hrončok dorazila pozvánka na setkání našeho týmu. To mi udělalo radost a vlastně i hodně uklidnilo, protože jsem věděl, co se bude dít dál a jak to celé bude vypadat. Od té doby jsem už zůstal. 😊
Jak dlouho spolupracuješ s OHP a co tě na OHP baví?
Jako dobrovolník jsem pracoval na dvou festivalech, ale účastnil jsem se navíc i dobrovolničení na celoročních procházkách. Díky skvělým průvodcům a průvodkyním jsem se dozvěděl nejen spoustu nového o Praze, ale občas i viděl a zažil skrytá anebo dokonce běžně nepřístupná zákoutí.
Na festivalu mě pak nejvíc baví nejen naši návštěvníci a další dobrovolníci, ale i to, že mám možnost společně s CORPS (vedoucími týmů) navštívit ve VIP stylu budovy, které jako skupina máme na starosti. Prohlídkou objektů se společně připravujeme na festivalový provoz a řešíme, co kde a jak bude fungovat. To je vždycky zážitek.
A úplně nejvíc mě baví všichni ti lidé s různými zkušenostmi a pohledy na svět, kteří táhnou za jeden provaz. A pak se všichni sejdeme na afterparty, kde probereme zážitky z víkendu. Kamarádství, která z toho vznikají, úsměvy a radost – to mám rád. 😊
Proč ses rozhodl přihlásit na pozici koordinátora dobrovolníků?
Původně jsem si vůbec nebyl jistý, že do toho chci jít. Tušil jsem pouze, jak náročné to může být. Pak jsem se ale potkal s tehdejší ředitelkou Klárou a Renat a začalo mi vše dávat smysl, že to je přesně to, pro co jsem teď určený, že to je to, co mám teď dělat. Atmosféra, jejich nadšení, to, jak o programu mluvily, bylo velmi nakažlivé. Uvědomil jsem si, že všechny ty věci, které mě na OHP baví – práce s dobrovolníky, organizace, pomoc lidem naplňovat jejich sny (třeba i menší, ale všechny sny jsou důležité), poznávání zajímavých lidí – to všechno by bylo součástí mé práce s organizačním týmem. Takže jsme se dohodli na spolupráci.
Jaká pražská stavba/čtvrť či architektonický styl se ti líbí?
Můj nejoblíbenější styl je brutalismus, který je často v českých krajích považován za pozůstatek doby nedávno minulé. Ten styl byl ale využívaný po celém světě – třeba v Londýně najdete úžasné perly jako Barbican nebo Hayward Gallery. Má nejoblíbenější čtvrť je ale Bubeneč na Praze 6. Nejenže tam má sídlo OHP a pořádá tu celoroční vycházky, ale mám to štěstí, že tady už přes dvacet let bydlím. Je to architektonicky ucelený soubor s krásnými stromořadími v ulicích. Blízko centra, přitom kousek na okraj Prahy. Mohu se vydat za krásnou přírodou Divoké Šárky nebo užívat klid Stromovky. Obzvlášť za deště je to úplně jiný zážitek!
Jaké jsou tvé zájmy?
Snažím se pravidelně cvičit, abych předcházel bolesti tady a tamhle a jinde, což se víceméně daří. Občas si zahraji badminton nebo se rád projdu po pražských kopcích, odkud se kolikrát otevírají neočekávané výhledy. Zajímá mě veřejný prostor – co se v něm děje a proč a často na to mám i nějaký svůj názor. 😊 Co mě hodně baví, je pomalé cestování, při kterém mohu poznat místní kulturu a opravdu zažít místo tak, jak jedině pomalé tempo dovoluje. Když je čas a jsou možnosti, trávím pár měsíců někde, kde jsem předtím ještě nebyl, a je to skvělé! Rád hledám nové cesty, jak se naučit nebo zažít něco nového. Za klidných zimních večerů relaxuji u skládání puzzle. A mí nejbližší? Ti jsou pro mě to nejdůležitější. 😊