Jaká je tvoje profese?
Jsem ajťák. Už od střední školy, kdy v porevolučním chaosu vznikaly nové společnosti a všichni potřebovali přejít od psacích strojů a papíru do toho nového elektronického světa, se věnuji vývoji software. V posledním čtvrtstoletí hlavně online aplikacím. Měl jsem v 90. letech epizodu s vlastní reklamní agenturou, ale vrátil jsem se k programování.
Jak ses dostal k průvodcování?
To přišlo samo. Rád mluvím, asi je to i tím, že u počítače si člověk tak nepokecá. Při průvodcování je to ještě lepší v tom, že kecám hlavně já a nikdo mi neskáče do řeči. Prakticky jsem se k roli průvodce dostal prvně při výletu do Černobylu, kdy organizátorka nebyla fyzicky připravena na místní terénní podmínky a ostatní účastníci zase nebyli připraveni jazykově, tak jsem se toho tak trochu omylem ujal a nějakou dobu tam jezdil jako průvodce. Přidal jsem i další destinace, jako například Oktoberfest v Mnichově. Nikdy jsem ale neaspiroval na práci turistického průvodce. Moje motivace byla spíš zvědavost a možnost dostat se na zajímavá a fotogenická místa.
Jaká pražská stavba/čtvrť či architektonický styl se ti líbí?
Nemám jeden oblíbený styl, spíš oblíbené stavby. V Praze a okolí bych mohl jmenovat od románského stylu a pokud by se počítaly i archeologické památky, tak už od paleolitu až po stavby dokončené v letošním roce. Zjišťuji, že mám tendenci oblibovat si stavby spíše neokázalé, a přesto něčím jedinečné. Takže i když mám rád pražské paláce od barokních mistrů nebo notoricky známých architektů počátku 20. století, mnohem více mne fascinují zachovalé kousky předasanačního živelného urbanismu Starého Města, Břevnova nebo Střešovic. Když jsem před lety pro sebe objevil fenomén nouzových kolonií, začal jsem se hlavně fotograficky věnovat dokumentování těchto reliktů „Bahna Prahy“, jak tato místa nazval David Platil. Od toho jsem se pak dostal k dalším na první pohled neviditelným místům a komunitám, jako jsou například zahrádkářské kolonie, vyloučené lokality, brownfieldy a také pražské přístavy. Ale abych odpověděl na otázku – z poslední doby určitě Dvorecký most, z těch historických třeba Náhlovského vila od D. Jurkoviče. Oblíbené čtvrtě – Nusle a Libeň. Ty poslední z širšího centra historické Prahy ještě zcela neprošly gentrifikací a developerským glajchšaltem.
Jak dlouho spolupracuješ s OHP a co tě na OHP baví?
Epizodicky jsem se zúčastnil jako dobrovolník někdy v roce 2019. Pravidelně jako průvodce od roku 2023. Skvělé je, že jako dobrovolník má člověk z festivalu mnohem víc než běžný návštěvník. Každý rok mne OHP vyplivne na nějakém novém místě nebo budově, o které jsem předtím vůbec nevěděl.
Jaké jsou tvé zájmy?
Hlavně fotografie, potom výtvarné umění obecně, ale prakticky se věnuji jen fotce, hlavně dokumentární. Fotím i pokusy o „umělecký akt“, ale i z toho mi vychází spíše dokument o přítomnosti nahé dívky, jak tento pokleslý žánr nazval Miloslav Stibor v učebnici fotografie pro lidové školy umění. Potom samozřejmě architektura, historie, archeologie a aplikovaný zeměpis (cestování).