Zpracovala: Klára Rokosová
Historický statek Kovářova v pražských Stodůlkách brzy vstoupí do nové etapy své existence jako součást Psychoterapeutického centra SANANIM. Objekt čeká rozsáhlá rekonstrukce, po které se místo promění v prostředí propojující významné architektonické dědictví s péčí o duševní zdraví.
Architektonická památka s vrstvami historie
Statek Kovářova je klasicistní zemědělskou usedlostí s dochovaným barokním jádrem a fasádami nesoucími fragmenty původního klasicistního členění. Pod zdánlivě skromným povrchem se ukrývají prvky, které dokládají výjimečné bohatství a pokrokovost tehdejších majitelů. Největším klenotem je slivenecký mramor, který prostupuje celou usedlostí. Najdeme ho na leštěném vnitřním schodišti i na vytesané nádrži na vodu – tzv. kaménce – v síni. Překvapivě se objevuje i v maštalích v podobě luxusní stírky pro koně.
Budova si zároveň uchovala cenné konstrukční prvky v podobě plackových a valených kleneb s výsečemi a nejstarší stavební vrstvy představuje břidlicový suterén, jehož původ sahá pravděpodobně až do předbělohorského období. Smysl pro kvalitu a detail dokládají také značkové materiály: dekorativní dlažba RAKO s rostlinnými bordurami, podlahy z cihel „ZLEJČÍN“ z roku 1894 a industriální litinové sloupy v hospodářské části areálu.
Usedlost se nachází v historickém jádru pražských Stodůlek, které je chráněno jako vesnická památková rezervace. Historie objektu sahá až do roku 1568, kdy jej vlastnili bratři Saukupovi. Ve své době šlo o jeden z největších a nejvýznamnějších gruntů ve Stodůlkách. Usedlost vtiskovala ráz celé obci a její osudy se po staletí prolínaly s osudy zdejších obyvatel. Později přešel do rukou rodu Kačabů, pod jehož správou se rozvinul v prosperující hospodářství. Po roce 1840 jej převzal rod Kubrových a toto spojení trvalo více než století.
Areál prošel velkorysou klasicistní přestavbou a modernizací, která mu vtiskla podobu dochovanou v základních rysech dodnes. Citlivá atmosféra místa utvářená historií i materiály, může přirozeně podporovat klid, stabilitu a proces zotavení jeho budoucích uživatelů. Také toto místo bylo poznamenáno obdobím komunismu, vyvlastněním, hospodařením JZD a postupným chátráním. Statek také přišel o své pozemky a v 80. letech se zde postavilo sídliště, kterému ustoupilo několik hospodářských budov. Areál se dnes nachází v torzálním stavu. Historická stodola se zřítila už v roce 1978 a zbyla z ní jen torza zdiva. Obdobně jsou na tom budovy na jižní straně dvora.
Záchrana statku a nový prostor pro péči
O záchranu usedlosti a její nové využití se v současné době zasazuje nestátní nezisková organizace SANANIM, která byla založena již v roce 1990 a dnes v rámci 17 zařízení poskytuje ucelený komplexní systém léčby a péče o lidi v různých stadiích rozvoje závislosti. Mezi její klíčové služby patří i Denní stacionář a Centrum pracovní a sociální adaptace, které se vyvíjejí směrem ke komplexní a odborně ukotvené formě léčby závislostí. Protože současné prostory jsou pro tyto služby a rozvoj organizace nedostačující, statek Kovářova využijí ke svému rozšíření a zároveň jako příležitost zachránit cennou kulturní památku před úplným zánikem.
„Hlavním cílem rekonstrukce je citlivá záchrana památky s respektem k jejímu vesnickému charakteru a ohledem na budoucí využití. Dům znovu získá svou původní tvář, obnoví se tradiční sedlové střechy, historická barevnost fasád a šambrány kolem oken. Nové zásahy budou nenápadné, aby celek působil harmonicky a přirozeně v kontextu okolní zástavby. Změny v interiéru se zaměří na potřeby plánovaných služeb, zajištění bezbariérovosti při zachování historických hodnot budovy“, přibližuje velkorysé plány výkonný ředitel SANANIMu Jiří Richter.
Organizace objekt zakoupila z vlastních prostředků a v říjnu 2025 byl dokončen podrobný stavebně-historický průzkum, který je nezbytným odrazovým můstkem pro odbornou obnovu. Areál se v současnosti nachází v havarijním technickém stavu a jeho záchrana je naléhavá. Aktuálně byla dokončena architektonická a dispoziční studie, jednání s památkáři a jsou zahájeny projekční práce – prioritou je co nejdříve zastavit další chátrání a nastartovat obnovu, která statku vrátí důstojnost i smysluplné využití.
„V areálu vznikne moderní denní psychoterapeutické centrum zaměřené nejen na léčbu, ale i na sociální a pracovní rehabilitaci. Přesunou se sem dvě klíčové služby SANANIMu – Denní stacionář zajišťující intenzivní ambulantní léčbu a Centrum profesní a sociální adaptace nabízející pracovní rehabilitaci a poradenství, v budoucnu bychom rádi obnovili i budovu stodoly, která by měla sloužit jako ambulantní klinické zařízení“ doplňuje ředitelka organizace Martina Richterová Těmínová.
Pracovní terapie jako součást obnovy místa a dobrého života
Je obecně známo, že prostředí výrazně ovlivňuje psychiku, což potvrzují i poznatky z oblasti environmentální psychologie. V rámci fungování nového centra bude hrát důležitou roli samotná budova a její okolí. Na péči o prostor se budou podílet samotní klienti a má to své opodstatnění, vnímá Jiří Richter: „SANANIM věří, že prostředí si mají klienti postupně přivlastnit – stát se jeho spolutvůrci, ne pouze pasivními příjemci péče. V rámci pracovní terapie se zapojí do péče o multifunkční zahradu: péče o záhony, hrabání listí i průběžné údržby zeleně a zahradního inventáře. V rukodělných dílnách se mohou podílet na tvorbě a opravách drobného vybavení areálu. Takový přístup posiluje jejich vztah k místu, učí je dokončovat zadané úkoly a dává jim pocit odpovědnosti i vědomí vlastního významu pro společnost – hodnoty, které jsou pro úspěšnou rehabilitaci klíčové.“
O tom, jak tato praxe funguje, se přesvědčili v terapeutické komunitě SANANIM v jihočeské Heřmani. Její vedoucí Martin Hulík má pozitivní zkušenost i s rekonstrukcí, do které se zapojili samotní klienti: „Základ – statek s několikasetletou historií, s vlastními rozsáhlými pozemky v krásné krajině u řeky Blanice – byl dán předem. My jsme museli řešit především to, aby rekonstrukce zachovala svůj původní charakter, ale zároveň aby perfektně sloužila svému novému využití. Při samotné rekonstrukci však bylo klíčové i to, že po celou dobu se do rekonstrukce v rámci možností zapojovali i klienti a tým komunity, např. při bouracích pracích, přesunech materiálu, betonování základů.“
Na realizaci centrum spolupracovalo s architektem Jakubem Našincem a studiem Sporadical. Díky společně strávenému času bylo možné navrhnout projekt odpovídající reálnému provozu terapeutické komunity.
Práce spojená s provozem domu a péčí o pozemek má pozitivní dopad i po nastěhování, jak záhy zjistil Martin Hulík: „Ve složitém období stěhování komunity a během rekonstrukce nového objektu jsme si uvědomili, že pokud dáváme klientům více prostoru a více odpovědnosti (nic jiného nám v té chvíli ani nezbývalo), dokážou jako skupina fungovat dospěle a zdravě. Tato zkušenost pak v dalších letech vedla k poměrně zásadní reformě programu, kde dostal přednost více partnerský přístup ke klientům a ubylo bezprostřední kontroly. Zvýšila se tím efektivita léčby – klienti se učí odpovědnosti v reálných podmínkách. Příkladem je pracovní terapie, která spočívá hlavně v péči o dům a pozemky, chov hospodářských zvířat a pěstování zeleniny. Ta je teď skutečným tréninkem dovedností a přípravou na zapojení do pracovního trhu.“
Architektura podporující léčebný proces
V prostředí terapeutických komunit a zdravotnických zařízení může architektura výrazně ovlivňovat celkovou atmosféru, klíčovou roli proto hrají architekti. Svůj pohled na tuto přibližuje architekt Jakub Našinec, který se podílel na projektu terapeutické komunity Heřmaň: „Areál nemá působit jako ústav, ale ani nemůže nahradit domov. Architekt musí pochopit specifický denní režim, kde se střídá společná práce, terapie a odpočinek. Architektura musí umožnit jak samotu, tak rozhovor v malé skupině i setkání celé komunity. Jedná se také o sociální zařízení, které má adiktologickou ambulanci a administrativní část. Nebo zázemí pro chov zvířat, pěstování plodin a údržbu techniky, protože manuální práce je v komunitách SANANIMu jedním z léčebných nástrojů.“
Při navrhování je důležité brát ohled na to, že klienti do komunity přicházejí s různou, často složitou, osobní historií. Architektura zde funguje jako základ pro pocit bezpečí a důstojnosti. Použití kvalitních materiálů (kámen, dřevo, cihla) dává najevo, že na každém záleží. “Specifické je cílené použití motivu kruhu. V komunitní místnosti, v jídelně nebo v celém půdorysu dostavby drážního domku. V kruhu mizí hierarchie, všichni jsou si rovni,” vysvětluje architekt své pojetí.
Zatímco komunita v Heřmani funguje 10 let, pražský statek Kovářova na svůj nový život teprve čeká. Filosofie přístupu je však v obou případech podobná – důraz je kladen na aktivní zapojení klientů, partnerský vztah a prostředí, které podporuje odpovědnost, samostatnost i postupný návrat do běžného života. V případě statku Kovářova k tomu navíc významně přispívá specifická budova – její atmosféra a historická kontinuita.
Saukupovský statek můžete navštívit o víkendu 23.–24. května 2026 v rámci 12. ročníku festivalu Open House Praha.
Comments are closed here.