Jaké akce a budovy doporučuje k návštěvě tým Open House Praha?

„V průběhu dvanácti let jsem téměř všechny zapojené budovy měla možnost domlouvat a projít už během příprav. Znám jejich příběhy, zákulisí i lidi, kteří za nimi stojí – a vím, kolik to představuje úsilí, že se na jeden víkend otevřou nám všem. A za to jim patří respekt a dík. Během víkendu se snažím být na místech, kde mohu všem zapojeným partnerům, průvodcům i dobrovolníkům osobně poděkovat. Jaké je mé víkendové doporučení? Letošní ročník se výrazně zaměřuje na hodnotu historických staveb, jejich zranitelnost i potenciál. Mnohé z nich dnes stojí na rozcestí mezi zapomněním a novým začátkem. Nesou stopy doby, která je formovala, i období, kdy o ně nebylo dobře postaráno. Přesto zůstávají důležitou součástí naší společné paměti. Otevřete si program a vyberte si srdcem – nemůžete šlápnout vedle. :)“

„Letos mám poprvé během festivalu trochu více času podívat se i do vzdálenějších oblastí od festivalového infocentra v Hybernské ulici. Těším se, že zamířím do okrajovějších částí Prahy, které návštěvníci často opomíjejí, přestože drtivá většina z nich je velmi dobře dostupná díky hromadné dopravě, která o víkendu navíc vůbec není přetížená. Nejspíš se letos vydám po trase žluté linky metra, kde je mnoho zajímavých budov na území Prahy 8, jako třeba bývalý Panský pivovar v Libni nebo místní sokolovna s podzemními katakombami, a možná stihnu navštívit i budovy na druhé straně metra na Praze 13.“

„Letos mě velmi zaujal Saukupovský statek ve Stodůlkách. Má v sobě něco z urbexového objevování. Je možné projít si autentický prostor před rekonstrukcí, vnímat vrstvy historie bez příkras a zažít místo v jeho syrové podobě. Zajímavá je i kombinace obytné a hospodářské části, kde jsou dodnes patrné detaily každodenního fungování i technického zázemí. Nejde jen o architekturu, ale o celek, který ukazuje, jak takové místo skutečně fungovalo v průběhu času. Ve stejné části města je v programu také Hájčí dvůr, o kterém jsou první zmínky již ve 14. století a kde nyní probíhá postupná obnova celého historického areálu. Obě místa tak ukazují dvě různé fáze ve vývoji historického areálu.“

„O festivalovém víkendu se pohybuji hlavně v infocentru, kde mám na starosti koordinaci veškeré komunikace. Když se mi podaří ukradnout si trochu času, snažím se navštívit alespoň některé budovy v bezprostředním okolí. Letos mě nadchl nádherný palác bývalé pojišťovny Allianz, dnes NR7 na náměstí Republiky, kde jsme ještě před festivalem natáčeli video pro naše dobrovolnictvo. Užívala jsem si působivé historické schodiště, moderně zrekonstruované prostory a určitě se plánuji ještě pokochat výhledem ze střešní terasy, která byla v době natáčení pod sněhem. Také bych se ráda podívala do bývalého paláce Poštovního šekového úřadu na Václavském náměstí, ve kterém je k vidění spousta dochovaných dobových prvků.“

„Letos jsem sledovala tvorbu programu z větší blízkosti a těšila se, že se festivalu opětovně povedlo otevřít spoustu míst, která mi v loňských letech ‚utekla‘, místa mimo hlavní centrum města, ze kterých atmosféra Prahy přímo sálá. Mezi nimi je i Nová libeňská synagoga, kam letos ‚konečně určitě‘ zamířím jako první. Také se těším na místa, o kterých jsem si slíbila, že se sem zase musím vrátit. Jedním z nich je i historická loděnice Českého Yacht Klubu v Podolí. Budova, kde je cítit staré dřevo i nový lak, kam chodí ‚lidi od vody‘ ze sousedství. Kromě nich letos festival otevírá řadu budov úplně poprvé. Mezi nimi je i budova podniku zahraničního obchodu Strojimport, plná dobových plastik, s původním obložením, kinosálem, koberci a atmosférou, ke které jsem se zapřisáhla: ‚Letos určitě…!'“

„Za mě je festival víc než jen víkend otevřených budov – velká část programu žije i mimo něj. S týmem dobrovolníků se věnuji celoročním akcím a těší mě, že se některé domy daří zpřístupňovat opakovaně a doplňovat je o fundovaný výklad rovněž během roku. I díky návštěvníkům, kteří přicházejí na placené akce během roku, se daří festival realizovat v takovém rozsahu. Výtěžek ze vstupného totiž směřuje zpět na jeho přípravu. I proto bych letos ráda upozornila na doprovodný program ve všedních dnech, který pro řadu lidí zůstává trochu stranou pozornosti. Za sebe doporučuji zejména přednášku věnovanou Nákladovému nádraží Žižkov, která nabídne hlubší kontext k místu, jež dnes stojí na zásadní křižovatce. Pokud chcete jít víc do hloubky než jen ‚vidět‘, zkuste právě doprovodný týden.“

„Coby milovnice urbexu a nadšená fotografka opuštěných míst jsem se letos při výběru programu zaměřila na místa se silným příběhem a jedinečnou atmosférou, která nejsou běžně přístupná a dokážou člověka na chvíli přenést mimo každodennost. Láká mě klášter minoritů u baziliky sv. Jakuba v srdci Starého Města – místo spojené s významnými dějinami i klidem, který tu prý vyhledával Karel IV. Rovněž se také zajdu podívat do budovy ústředí ČSOB v Radlicích od architekta Josefa Pleskota. Ta je příkladem jedné z prvních ekostaveb, která vyrostla v České republice. Baví mne tu především řada pokrokových technologických řešení, která jsou dnes při projektování novostaveb administrativního typu už standardem.“