Zpracovala: Klára Rokosová
Letošní ročník festivalu Open House Praha 2026 se soustředí na téma péče, ochrany a odpovědnosti ve vztahu k městské architektuře. Stavba se nejvýrazněji odhaluje v okamžicích proměny, stejně jako ve své původní podobě, kdy její budoucnost zůstává otevřená. Neméně podnětný je ale i pohled s časovým odstupem, kdy již transformace proběhla a nabízí se prostor pro kritickou reflexi.
Právě tyto tři perspektivy – před rekonstrukcí, v jejím průběhu a po jejím dokončení – utvářejí koncepční rámec letošního festivalu. Open House Praha tak představuje město jako živý organismus, v němž se architektura neustále vyvíjí, přetváří a znovu interpretuje. Návštěvníci mají jedinečnou příležitost sledovat vznik, proměnu i znovuobjevování v bezprostředním kontaktu s konkrétními místy, a nahlédnout tak do dynamiky, která formuje podobu současné Prahy.
V očekávání změn
Nejsilnější momenty přinášejí místa, o jejichž budoucnosti se teprve rozhoduje, nebo která stojí těsně před rekonstrukcí – jako barokní jízdárna Savarin, jeden z nejpozoruhodnějších prostorů v centru Prahy. Stavba z poloviny 18. století se ukrývá ve vnitrobloku za palácem Savarin (Sylva-Taroucca, Piccolomini) v ulici Na Příkopě, stranou běžného pohybu i pozornosti. Samotný palác nedávno prošel rekonstrukcí a obnova nyní čeká i jeho jízdárnu a její okolí. Projekt počítá také s podzemní galerií pro Slovanskou epopej od Alfonse Muchy. Jde o ambiciózní záměr, který by do tohoto místa vnesl mimořádný kulturní význam.
Na prahu rekonstrukce stojí také Saukupovský statek. Areál historické usedlosti na návsi ve Stodůlkách představuje cenný doklad lidové architektury, který přečkal intenzivní zástavbu okolního sídliště. Stavba prošla dlouhým vývojem – barokní klenby se zde prolínají s klasicistní přestavbou z počátku 19. století, jež určila její dnešní podobu. Výjimečné jsou také suterénní prostory tesané do břidličného podloží, které mohou být starší než samotná nadzemní část objektu. Po rekonstrukci se objekt stane zázemím Psychoterapeutického centra SANANIM, a právě proto současná prohlídka představuje zcela mimořádnou příležitost, v budoucnu nebude interiér z důvodu ochrany klientů přístupný.
Pozornost si zaslouží také Klárův ústav slepců na Malé Straně, architektonicky i historicky cenný soubor budov naproti Strakově akademii. Přestože se objekt nachází v jedné z nejreprezentativnějších částí Prahy, stál dlouho mimo hlavní architektonický zájem. V areálu se citlivě prolíná klasicistní architektura původní budovy s historizujícími tendencemi tzv. Nové budovy. Společně tak vytvářejí zajímavý celek, který odráží proměny architektury spojené s veřejnou sociální a zdravotní péčí. Objekt během své existence vystřídal řadu funkcí i názvů. Na počátku 20. století byl součástí Klárova ústavu slepců, později zde vznikl Dům kultury těla s bazénem, tělocvičnou i jednou z prvních saun v Praze. V dalších desetiletích sloužil státním institucím, mimo jiné zde sídlilo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 a 7. Místo čeká rozsáhlá rekonstrukce, po které by měl sloužit Úřadu vlády České republiky. Aktuální prohlídky, které jsou součástí doprovodného programu festivalu*, tak nabízejí jedinečnou příležitost vstoupit do interiérů v jejich autentické podobě, v okamžiku těsně před proměnou, kdy se minulost ještě zřetelně prolíná s budoucností.
Rozsáhlý areál nádraží Praha-Bubny sloužil po dobu sto padesáti let výhradně železniční dopravě. Součástí jeho historie je i tragické období protektorátu, kdy tudy mezi lety 1941 a 1945 prošlo přibližně 50 000 Židů, jejichž cesty vedly do koncentračních, pracovních i vyhlazovacích táborů. Už vloni v létě začala rekonstrukce, díky které v historické budově vznikají prostory pro Centrum paměti a dialogu Bubny, které bude důstojnou připomínkou obětí holokaustu.
Komplex tří prosklených pavilonů na Novém Městě, propojených společným atriem, známý jako Pragerovy kostky, představuje významnou součást československé architektury 70. let 20. století. Skleněné fasády, typické pro období socialismu, vycházejí z původních boletických panelů, které architekt Prager poprvé použil v Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd. Zajímavým prvkem je také hnědý kabřincový obklad, použitý prakticky po celém obvodu stavby. Původně bylo plánováno pět budov, z nichž dvě nebyly realizovány. V minulosti místo sloužilo Sdružení projektových ateliérů, dnes v areálu Emauzské zahrady sídlí Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy a Centrum architektury a městského plánování (CAMP). Plánovaná rekonstrukce Pragerových kostek vychází z projektu z roku 2018, který IPR doplnil o studie tak, aby zásahy do architektury proběhly co nejcitlivěji. Cílem je respektovat původní návrh Karla Pragera a přiblížit areál jeho nedokončené vizi.
Specifickým příkladem místa čekající na obnovu je Velký strahovský stadion – monument bez jasného využití. Jeho přítomnost v programu není nostalgická, ale nastoluje zásadní otázku: jak přistupovat k architektuře, která je příliš rozsáhlá na to, aby zmizela, a zároveň příliš problematická na snadnou proměnu? Příběh jednoho z největších stadionů na světě o rozloze 310 × 202 metrů a kapacitě 250 000 diváků se začal psát před sto lety, kdy zde vznikl stadion pro konání VIII. všesokolského sletu. Od té doby prošel řadou změn a přístaveb, včetně funkcionalistické západní tribuny se dvěma šestipatrovými věžemi. Na ploše stadionu dnes funguje tréninkový areál se správní budovou fotbalového klubu AC Sparta Praha. V roce 2022 bylo podepsáno memorandum o transformaci objektu v centrum pro inovativní firmy a testování nejmodernějších technologií, a to přináší naději na jeho postupnou rekonstrukci.
A konečně zámek Veleslavín – „zámek hrůzy“ či „strašidelný zámek“, jak se mu dnes někdy přezdívá. Barokní stavba ve Veleslavíně je připisována Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi. Během pruského obléhání Prahy zde pobýval král Fridrich II., později objekt sloužil jako soukromé plicní a nervové sanatorium, kde se léčili například Charlotta Masaryková, Milena Jesenská nebo architekt Adolf Loos. Od roku 2018 je budova opuštěná a o jejím dalším osudu rozhodne až nový vlastník. Hlavní město Praha usiluje o její odkup a následné svěřování do správy Městské části Praha 6. Zámek tak vstoupí do etapy, která počítá s rekonstrukcí a novým využitím.
Proměna v procesu
Součástí programu je celá řada objektů, které lze navštívit v procesu proměny. Jedním z takových míst je areál usedlosti Hájčí dvůr, dříve označované jako Angelovský dvorec. Nachází se na severním okraji Stodůlek v bezprostřední blízkosti přírodní památky U Hájů. Původní středověkou stavbu ze 14. století sloužící jako oficína lékaře Karla IV. nahradil v letech 1836 až 1838 klasicistní letohrádek. Přestavbu inicioval bankéř Leopold Lämmel, který hospodářský dvůr proměnil v reprezentativní letní sídlo s pravidelným čtvercovým nádvořím, uzavřeným hospodářskými křídly. Na jižní straně stavby vyniká replika zaniklé věže s cibulovou bání, obnovená podle návrhu architekta Ondřeje Vinaře. Od roku 1945 objekt chátral, dnes zde probíhá rekonstrukce, která vyniká citlivým propojením tradičních řemeslných postupů s moderními, ekologicky šetrnými technologiemi.
Dalším příkladem je provozní budova Národní divadla. Na piazzettě Národního divadla, dnes známé i jako náměstí Václava Havla, najdeme kromě budovy Nové scény od Karla Pragera ještě další dva objekty – restaurační a provozní budovu. Nová scéna Národního divadla vstoupila letos na jaře do rozsáhlé rekonstrukce, která propojí restaurování původních prvků s moderními technologiemi. V rámci festivalu je možné navštívit provozní budovu a nahlédnout do běžně nepřístupných zkušeben i technologického zázemí. Tato sedmipodlažní stavba je usazena na mohutných žulových podnožích a vytváří průchozí prostor, který propojuje nároží ulic Divadelní a Ostrovní. Uvnitř se nachází zkušebny, kanceláře, zasedací místnosti či původní sauna, jejíž interiér navrhla Marie Švábová.
Proměnu architektury v čase přiblíží také návštěva Panského pivovaru v Libni. Místní pivovar v libeňském podzámčí fungoval tři sta let, než jeho provoz ukončily povodně na konci 19. století. Následně byla část komplexu zbořena a zbylé budovy se v průběhu let využívaly k různým účelům. Do dnešních dnů se dochovala pouze hlavní pivovarská budova, pozdně barokní stavení z počátku 19. století. Objekt se vyznačuje obdélníkovým půdorysem a sedlovou střechou, nároží jsou elegantně zvýrazněna jemným jednostranným bosováním. Sídlí zde umělecké centrum Studio ALTA a v postupných etapách se věnuje obnově této historické památky.
Obnovené stavby
Závěrečnou část programové dramaturgie tvoří místa po dokončené rekonstrukci. Právě na nich je nejlépe patrné, jak může citlivý a promyšlený přístup vrátit objektům jejich přirozenou hodnotu a mnohdy přidat také nový význam. V průběhu festivalu se otevírá možnost navštívit hotel Fairmont Golden Prague v Pařížské ulici. Tato perla brutalistické architektury, bývalý hotel InterContinental, vznikla v 70. letech 20. století a v minulosti se jednalo o vůbec první mezinárodní pětihvězdičkový hotel v Československu. Zároveň jde o největší investici do pražského hotelnictví za poslední dekádu. Po letech se stavba dočkala zásadní proměny. Kromě rekonstrukce původní části budovy byl hotel doplněn o zajímavá umělecká díla, která jsou zasazená do moderních interiérů.
Další z realizovaných proměn reprezentuje běžně nepřístupné románské podlaží Starého královského paláce na Pražském hradě. Dominantou celého podlaží je vysoce zaklenutý sál pocházející z 12. století, kdy palác založil kníže Soběslav I., a jeho součástí jsou zbytky původního valu už z 10. století. Místo má však i silnou novodobou historickou vrstvu: právě zde byly během druhé světové války ukryty české korunovační klenoty. Románské podlaží tak nepředstavuje jen archeologicky cenný prostor, ale i jedinečný průnik několika epoch – od raného středověku až po dramatické momenty moderních dějin. Návštěva tohoto místa nabízí jedinečnou možnost vstoupit do autentického prostoru, kde se prolínají staletí.
Tyto úspěšné realizace přibližují odpovědnost, s níž dnes formujeme prostředí pro další generace. Téma péče, ochrany a odpovědnosti ve vztahu k městské architektuře tak prostupuje celým festivalem. Open House Praha nabízí nejen objevování budov, ale především hledání vztahu k nim i k městu jako celku.
*Z důvodu náhlé havárie jsme nuceni zrušit všechny plánované prohlídky bývalého Klárova ústavu slepců. Na základě posouzení aktuálního stavu majitel objektu rozhodl, že není v současné chvíli možné zajistit bezpečný průběh prohlídek pro všechny návštěvníky. Děkujeme za pochopení.
Comments are closed here.