Zpracoval: Damián Weinhold
Zatímco většina Evropy se už připravuje na zimu, v řecké Soluni (řecky Θεσσαλονίκη = Thessaloniki) se na konci listopadu koná jeden z posledních festivalů architektury v kalendářním roce. Měl jsem možnost se ho letos zúčastnit jako zahraniční dobrovolník v rámci výměnného programu Open House Europe a rád bych se podělil o tento skvělý zážitek.
Ačkoli právě začal advent, na prosluněné makedonské metropoli to není kromě všude znějících koled poznat. Život plyne stále typickým řeckým stylem, který představuje zejména trávení času v tavernách a kavárnách s blízkými. V této chvíli ale také začíná významná architektonická akce Open House Thessaloniki, která cílí na zpřístupnění bohaté historie a architektury města široké veřejnosti. Je to také ta doba, kdy můj příběh začíná, a proto si pro lepší navození atmosféry načněte láhev červeného a oliv a přeneste se se mnou k chechtajícím rackům tohoto řeckého přístavu.
Soluň jako historicky významné město, kdy stála na křižovatce mnoha říší, se může pochlubit bohatou, mnohatisíciletou architekturou. Ať už se jedná o římské pozůstatky, byzantské kostely, či moderní kanceláře, každý její návštěvník vnímá genius loci města, jehož zdi by mohly vyprávět.
I z toho důvodu se Open House Greece, který zajišťuje také athénský festival, ve spolupráci s podporou města a státu rozhodl před 14 lety otevřít město veřejnosti. Letos již přes 500 dobrovolníků otevřelo 73 budov a já jsem měl to štěstí být u toho.
Obdobně jako mně známý pražský festival, soluňský začíná týdnem akcí, přednášek a procházek, který vyvrcholí víkendovým festivalem v podobě otevřených budov. Ty jsou přidělené podle lokality koordinátorů, kteří po nich rozmístí své dobroduše. Mně a ostatním zahraničním dobrovolníkům večer před festivalem koordinátorka vysvětluje, co je od nás požadováno. Zde je pro návštěvníky nutné vytvoření digitální identity přes QR kód, která se poté vždy skenuje u vstupu do budov. Proces je jednoduchý a spočívá ve vyplnění několik údajů, ale i tak naším úkolem je ho návštěvníkům řádně vysvětlit. Tato činnost spolu s koordinací skupin bude naší hlavní aktivitou, neboť ani jeden ze zahraničních dobrovolníků neovládáme řečtinu nutnou pro provádění skupin. Existuje ale také možnost provést anglicky mluvící skupinu. 😊
Jsme nachytření, rozdělení na budovy, obdaření prospekty, festivalovým tričkem a jdeme na to! Je sobota ráno a moje směna na soluňském hradě Eptapyrgio začíná. Jedná se o bývalou byzantskou pevnost, která je umístěna na jednom z nejvyšších městských pahorků a mj. sloužila jako vězení. Začátek je pozvolný v podobě hrstky nadšenců, ale poté přichází také návštěvníci probuzení po páteční noci a s týmem máme co dělat. Čas rychle utíká a skupiny se točí, já pomáhám s registrací a kolegové skupinky provádí. Po čtyřhodinové směně, což je standardní délka na zdejším festivalu, jsme všichni spokojeně unavení.
Mě čeká další příjemná povinnost, a to společný oběd s vedením místního festivalu, sdílení zážitků a zkušeností. Dozvídám se mnoho zajímavých informací o fungování organizace, pojetí festivalu a přístupu k místní architektuře.
Co se týče pojetí festivalu, líbí se mi, že ačkoli toho máme tolik společného, v mnoha věcech se lišíme, Open House sdílí myšlenku a základní kostru, ale jednotlivé pojetí vlastností festivalu jsou unikátní každému městu, a to podle mě dělá tento festival tak speciálním. Ze Soluně mi utkvělo v paměti několik vypozorovaných odlišností. Pro návštěvníky mají pořadatelé vymyšlenou hru v podobě sbírání razítek do mapy a následné soutěžení o ceny, hlasování o nejoblíbenější budovu a fotografie. Řeky naopak zaujala naše otevřenost v absenci nutné registrace. Myslím, že každý festival má to svoje a i těmito aktivitami se společně obohacujeme a posouváme dále.
Druhý festivalový den mám tu možnost pomáhat u zdejší obdoby hospodářské komory, tzn. sídla obchodu a navazování důležitých obchodních styků. Moje činnost u této budovy je obdobná a snažím se vypomoci, co to lze. U této budovy na konci prohlídky probíhání losování a z každé skupinky výherce obdrží krásnou ilustrovanou knihu o historii budovy. Obecně oceňuji, že Řekové napříč věkovými skupinami ovládají angličtinu a v kombinaci s jejich pozitivním přístupem si i já celou směnu užívám. Tak moc, že si ani nevšimnu, jak čas rychle letí. Je neděle večer a celý festival je zakončený rozlučkovou párty, kde dobrovolníci sdílejí své nejčerstvější zážitky a dojmy.
Někdo mi říkal, že v lednu bude v Athénách summit měst zapojených do projektu Open House Europe. Prý se tam sejdou zástupci ze všech šestnácti měst a budou debatovat o budoucnosti festivalu. Znělo to zajímavě, ale lednové Athény už jsem ve svém kalendáři neměl.
Dobrovolnictví v rámci Open House mi dává smysl, pokud chcete poznat město jinak. Nebýt turista, ale být součástí akce. Spolupracovat s místními, nahlédnout pod pokličku festivalu, poznat lidi z jiných zemí, kteří mají podobné zájmy. Lze tím jenom získat nový a otevřenější úhel pohledu. 😊
Dobrovolnická výměna je součástí projektu Open House Europe.
Comments are closed here.