Architektonický podzim v Dublinu

Zpracoval: Vojta Sladký

Polovina října není v hlavním městě Irska jen synonymem pro podzim v plném proudu, se všemi jeho součástmi – barevným listím, deštěm a poryvy větru. Je to i období, které se v posledních 20 letech bezprostředně spojuje s konáním tamější obdoby něčeho, co my známe z květnové Prahy, totiž s festivalem Open House Dublin (OHD), na který jsem měl možnost vyjet v rámci dobrovolnické výměny mezinárodního projektu Open House Europe. Organizátorem dublinského je Irish Architecture Foundation (IAF), sdružující laické zájemce o architekturu i osoby mající zájem o podobu veřejného prostoru. V průběhu celého roku IAF organizuje řadu různých projektů v Dublinu i napříč Irskem, z nichž je OHD asi tím nejznámějším, ale rozhodně ne nejdůležitějším.

Dublinská varianta trvala letos více než týden. Začala v sobotu 11. října a končila následující neděli 19. října. První festivalový víkend byl věnovaný části nazvané Open House Junior. Konaly se specifické akce zaměřené na ty nejmenší návštěvníky a jejich rodiče – workshopy a dílny se stavebnicí Lego, s tvorbou ptačích budek či malováním. Byly připravené i speciální prohlídky a procházky různých městských částí. Během pracovních dnů se odehrála řada tematických eventů, komentovaných procházek či odborných debat nad budoucí podobou některých dublinských zákoutí a sousedství. Součástí festivalu byly i speciální projížďky autobusem či lodí po řece Liffey (čti „li-fý“). Podstatná, nikoli však většinová část aktivit v podobě prohlídek budov napříč městem byla směřována na druhý festivalový víkend.

Do letošního ročníku OHD se zapojilo celkem 220 budov a objektů. Oproti Praze tedy zhruba dvojnásobek. Znamenalo to tedy, že se do příprav, organizace a průběhu festivalu zapojil i dvojnásobně velký tým či dvakrát tolik dobrovolníků? Ani v jednom případě ne. Celý letošní dublinský festival zastřešil tým pěti pracovníků IAF. Každoročně se do festivalu zapojí zhruba 300 dobrovolníků. Naprostá většina dublinských dobrovolníků nicméně nedělá průvodce v budovách, ale funguje jako tzv. „stewards“ – tedy obdoba pražských koordinátorů pohybujících se primárně před budovou a organizujících návštěvníky před samotnou prohlídkou.

V pátek 17. října večer se konala malá seznamovací party pro zahraniční dobrovolníky. Sešli jsme se pouze ve čtyřech – Řek Kostas, Chorvatka Noemi žijící ve Slovinsku a my dva Češi, Kristina a já. Marie z Říma a Řekyně Sofia ještě nebyly v Dublinu. Seznámili jsme se s organizátory dublinského festivalu – s koordinátorkou dobrovolníků Katie, ředitelkou festivalu Karen, její zástupkyní Albou i Adsonem, který domlouval budovy a program. Kromě pizzy jsme každý dostali plátěnku s logem OHD, malým plakátem, informacemi o budovách, kde budeme o víkendu dobrovolničit, a s neodmyslitelnou bílou reflexní vestou (bib). Ta má nápis OHD vepředu a IAF vzadu a nosí ji všichni dublinští dobrovolníci, jedná se tedy o jakousi tamější obdobu pražských modrých triček.

Sobotu 18. října jsem strávil dobrovolnickou službou v Marsh’s Library. Jedná se o nejstarší veřejnou knihovnu v Dublinu, otevřenou v roce 1707 na popud tehdejšího arcibiskupa Marshe, jehož jméno dodnes nese. Knihovna se nachází v těsném sousedství jedné z nejznámějších dublinských památek, katedrály sv. Patrika. Knihovna je běžně otevřená veřejnosti, za vstup se platí symbolické vstupné. Schraňuje zhruba 25 tisíc knih.

Mezi předchozí čtenáře, kteří do knihovny docházeli a ta má dodnes k dispozici jejich čtenářské karty a záznamy o vypůjčených knihách, patřili např. Jonathan Swift (autor Gulliverových cest), Bram Stoker (autor Draculy) či James Joyce (autor Odyssea). Pracovníci knihovny, kteří provázejí návštěvníky celý rok, mají encyklopedické znalosti všech drobných zajímavostí o instituci i její více než 300leté historii. Mou úlohou bylo obléknout si zmíněnou bílou reflexní vestu a koordinovat návštěvníky před budovou – říkal jsem jim, že budovu mohou dnes navštívit v rámci festivalu OHD bezplatně, mohou si knihovnu prohlédnout sami, případně že další komentovaná prohlídka začíná v příští celou hodinu. Při samotné komentované prohlídce, které se účastnilo max. 25 osob, jsem uzavíral skupinu a kontroloval, že se nikdo nezpozdil či neměl chuť sáhnout si na některý z exponátů. Po čtyřech hodinách naši skupinu tří dobrovolníků přišla vystřídat jiná dvojice. A já mohl využít volna k návštěvě jiné festivalové budovy, kostela sv. Audoena, nejstaršího dublinského farního kostela, který je v provozu nepřetržitě od roku 1190.

Druhý den mé dobrovolnické exkurze jsem dobrovolničil v kampusu RCSI, tedy v Royal College of Surgeons in Ireland, na dublinské York Street č. 26. Jedná se o lékařskou univerzitu specializující se na chirurgii a patřící mezi top světové instituce v tomto oboru. Moderní, špičkově vybavenou, „state-of-the-art“ budovu o 10 podlažích (šesti nadzemních a čtyřech podzemních) navrhla kancelář architekta Henryho J. Lyonse, jednoho z předních současných irských tvůrců. Výstavba trvala pouze dva a půl roku a stála celkem 80 miliónů EUR. V nadzemních patrech se nacházejí např. dvoupatrová knihovna, zkušební operační sály a laboratoře, výcvikové nemocniční pokoje, velké posluchárny i menší učebny. V podzemních částech mají studenti k dispozici např. tělocvičnu s basketbalovým hřištěm a posilovnou či další zázemí pro studium a výzkum. Jedním z dominantních detailů je spirálovité schodiště spojující patra č. 3 až 5 (přízemí je označeno jako 0), vyrobené z oceli a irského dubu. Celým prostorem kampusu RCSI prostupují principy vzdušnosti, otevřenosti, světlosti a práce s detaily i kvalitními materiály. Prostředí a dojem z něho dotvářejí např. i takové maličkosti, jako velkoformátové skleněné tabule s polepem v podobě malých bílých teček. A proč jsou všechna okna polepená zrovna bílými tečkami? Jelikož je fasáda směrem do ulice orientovaná na sever, architekti se museli vypořádat s nedostatkem světla proudícím dovnitř do budovy z tohoto směru – což vyřešili právě zmíněným polepem skel, odrážejícím světlo a zvyšujícím jasnost uvnitř i vně budovy.

Nedělní večer byl vyhrazený pro velkou závěrečnou party všech dobrovolníků v prostorách využívaných IAF pro pop-up eventy a výstavy. Postupně se nás sešlo zhruba sto, vrátili jsme vesty a pustili jsme se do obligátní pizzy. Následně se uskutečnil pub quiz primárně orientovaný na Irsko a Dublin, což částečně limitovalo zapojení nás ze zahraničí. Na každý pád se jednalo o ideální ukončení festivalového víkendu i festivalu jako celku. Na všech zúčastněných byla znatelná úleva a potěšení z odvedené práce.

Vlastně nemá úplně smysl rozebírat veškeré rozdílnosti mezi pražským a dublinským festivalem. Oba jsou pojaté, řízené i uskutečňované úplně jinými způsoby. Kromě společného zastřešení pod hlavičkou Open House je spojuje zejména cílení na nadšence a zájemce o poznávání svého okolí ve všech jeho podobách a proměnách. A to je jistě stejně nakažlivé a neutuchající jak v podzimním deštivém Irsku, tak v jarní prosluněné Praze. 🙂

Dobrovolnická výměna je součástí projektu Open House Europe.