Zpracovala: Tereza Škoulová
Chodíme okolo každý den, přesto jen málokdy nahlédneme dovnitř. V osmdesátých letech minulého století ještě vnitrobloky sloužily každodennosti – unikátní sochařská výstava Dvorky 81 proto působila jako zjevení. Šestadvacet vnitrobloků se na dva týdny otevřely veřejnosti, aby spatřila nejen skryté kouzlo omšelých zákoutí, ale hlavně aktuální výtvarnou scénu.
Nápad na uspořádání události dostal sochař Čestmír Suška, jehož monumentální objekty se po revoluci staly součástí pražského veřejného prostoru. Událost se konala na hranici legality. Umělecký tým kreativně využil shody jmen ředitele Národní galerie Jiřího Kotalíka a jeho syna Jiřího T. Kotalíka z Pražského střediska památkové péče, který se stal jejím kurátorem. Státní bezpečnosti trvalo „rozklíčování“ tři dny; poté zatrhla reportáž Roztomilé odpoledne, která běžela v kinech v rámci filmového týdeníku. Povědomí o výstavě se mezitím rozšířilo a výstavu navštívily tisíce lidí.
Do organizace se zapojila řada osobností: sochařka Jaroslava Janíčková, sochaři Kurt Gebauer nebo Olbram Zoubek, kostýmní návrhářka Pavla Michálková či mnohostranný umělec Aleš Lamr.
Mnohé z těchto osobností se po revoluci dočkaly věhlasu, na jiné naopak historie zapomněla.
Připomínku by si zasloužila třeba Jarmila Šerá, dlouholetá ředitelka Divadla v Nerudovce. V sedmdesátých letech byla pro nezávislé umění klíčovou postavou. Divadlo v Nerudovce v přízemí domu U Ducha Svatého č. p. 23 řídila od roku 1975 – a využila jej také jako galerijní prostor nebo hudební scénu. (Ve výstavní radě působila mimo jiné malířka a autorka poetických knih Daisy Mrázková.) Během působení Jarmily Šeré se v Nerudovce vystřídala řada zakázaných autorů a autorek. Ředitelka dávala prostor jak začínajícím, tak zavedeným uměleckým osobnostem. Nezávislá galerie, kde se objevovala nežádoucí jména, neunikla pozornosti režimu a Jarmila Šerá měla u StB černý puntík. Když nabídla prostor pro zázemí výstavy Dvorky 81, kde se dala mimo jiné získat mapka všech expozic, z pozice ředitelky divadla ji ze dne na den vyhodili.
Dílům z přehlídky Malostranské dvorky se po revoluci dostalo zasloužené pozornosti. Některá z nich časem získala auru kultu. Ve dvorku na adrese Loretánská 13 poprvé vystavila svou Židli sochařka a multimediální umělkyně Magdalena Jetelová. Tatáž židle se stala symbolem ničivých povodní, které se prohnaly Prahou v roce 2002. Její objekt ze splavu u Sovových mlýnů odnesl proud až do Vraňan nad Vltavou. Z tehdejších výstavních dvorků dnes nejsou jen kavárny a hotely. Ve vnitrobloku v Tomášské 6–8, který kdysi svými objekty zaplnil Čestmír Suška, dnes například sídlí seniorský klub.
Zapojených dvorků bylo původně bezmála třicet; ne všechny se dají volně navštívit, řada z nich také ztratila genius loci. Komentovaná procházka Labyrintem Malostranských dvorků z celoročního programu Open House Praha vede do několika z nich a kromě současných specifik upozorní na další historické zajímavosti.
Chcete-li se naladit na dobovou atmosféru, pusťte si reportáž Petra Zrna Roztomilé odpoledne:
Zaujala vás tato akce? Podívejte se do Kalendáře akcí, zda je procházka aktuálně v programu.
Comments are closed here.