Efektivní, inspirativní a krásná: budova nákladového nádraží hledá naplnění

Zpracovala: Tereza Škoulová

Je tomu už dávno, co nejmenovaný příslušník radnice Prahy 3 označil budovu Nákladového nádraží Žižkov za „barabiznu jako z reálného socialismu“. Jeho tvrzení je nejen nesprávné – stavba vznikla v roce 1935 a patří k ukázkám funkcionalismu –, ale už ani neplatí. Veřejnost se i díky festivalům, jako je Open House Praha, naučila vnímat krásu netradičních budov. V případě nákladového nádraží je ale třeba docenit také unikátní technické řešení.

Budovy Nákladového nádraží Žižkov, které se v roce 2013 staly kulturní památkou, projektovala dvojice inženýrů Karel Caivas a Vladimír Weiss. Nedbali přitom pouze na formu; stavba měla především dokonale zvládnuté provozní schéma, jak potvrzuje architektka Eva Dvořáková z Národního památkového ústavu: „Dala se efektivně obsloužit: z vnitřní strany železniční dopravou, na vnější straně přes průběžné rampy nákladními vozy. Překládku usnadňovala propojená spodní průjezdná patra, v nadzemní skladovací části pak řada výtahů se spojovacími krčky zejména pro vykládku a nakládku železničních vagonů.“

Budova má dva suterény s patrovými sklady, v nichž se dalo jednak uchovat třeba obilí, jednak se do nich z jižní strany dalo zajet. „Nákladními auty se dalo projet skrze obě budovy. Prostory suterénu jsou tak velké, že mohla jezdit z jednoho křídla do druhého, to bylo něco úžasného,“ doplňuje Eva Dvořáková. V chladírenských boxech se skladovaly čerstvé potraviny a díky promyšlené konstrukci se vše dalo překládat dál. Dokonalost provozu ústřední budovy Nákladového nádraží Žižkov se stala symbolem úspěšnosti první republiky; ve své době v rámci střední Evropy patřila ke špičkovým ukázkám funkčního uspořádání. (Pro srovnání si představte tehdejší provoz na jiných pražských nádražích: komodity se z nákladních vlaků překládaly přes peróny plné lidí.)

Přitažlivost průmyslových prostor

Konstrukci budovy lze na rozdíl od provozu obdivovat dodnes: železobetonový skelet podpírají osmiboké sloupy zakončené hřibovou hlavicí s vysokou nosností. „Stavba je po technické stránce dokonalá, což je plus i pro její další využití: není nutné se potýkat se statickým zabezpečením,“ upozorňuje Eva Dvořáková. 

Na budoucí využití se v tuto chvíli čeká. Site-specific instalace, které zde probíhaly v minulých letech – ať už hovoříme o Designbloku, Landscape festivalu, nebo kulturní aréně s pláží či tančírnou –, dokázaly budovu oživit a upozornit na její charisma. Pokud ale jde o to budovu zachránit, je třeba pro ni najít dlouhodobé, smysluplné využití. To se většinou neobejde bez stavebních úprav, což představuje výrazné úskalí: sejde-li se špatný nápad v byť dobrém provedení, hrozí, že budova ztratí genius loci.

Náplň budovy by se měla ideálně odvíjet od toho, co snese. V případě obchodů nebo galerií by nevadila ani okna, která se pro účely skladovacích prostor umístila vysoko pod strop. „Líbilo by se mi, kdyby jedno křídlo zůstalo autentické a konverze ostatních částí, která se nezbytně propíše do fasády, ctila původní architekturu,“ zamýšlí se Eva Dvořáková.

Otazník uprostřed zeleně

Diskuse nad budoucností této důstojné osmaosmdesátileté dámy stále probíhají. Už nyní je jasné, že v areálu bývalého nádraží vznikne moderní zelená čtvrť krátkých vzdáleností s bydlením pro patnáct tisíc lidí. Na projektu spolupracují investoři se zástupci města, díky čemuž se městu podařilo vyjednat prostředky na stavbu mateřské školy, městských bytů a dopravní infrastruktury v nově vzniklé čtvrti.

O osudu kulturní památky však stále není jasno. Poslední setkání zástupců Institutu plánování a rozvoje Prahy, investorů, Národního památkového ústavu, Dopravního podniku hl. m. Prahy a dalších činitelů přineslo více otázek než odpovědí: například kdo se konverzi budovy bude věnovat. „Uvažuje se, že by budova přešla do majetku města, ale to se časem může změnit. Národní památkový ústav se bude každopádně podílet na přípravě rámcové koncepce konverze: kde nechat budovu nedotčenou a kde do ní razantněji vstoupit,“ popisuje památkář z NPÚ David Měska.

Z Prahy 3 zaznívají hlasy, že by nová podoba nákladového nádraží mohla být předmětem architektonické soutěže. Objektu se ostatně věnovala řada diplomových prací i studentských projektů na Fakultě architektury ČVUT – a ani NPÚ se nebrání studentské inspiraci. „Tyto nápady mohou být součástí úvah, nicméně nákladové nádraží je především kulturní památka. Víme, že cesta striktní obnovy stavby je v intencích původní funkce nereálná, protože okolní nádraží už nefunguje. Čili konverze určitě proběhne, jen je otázka, jakým konkrétním způsobem. Obnova kulturní památky je daná zákonem, takže nás především čeká vyjednávání o přístupu, který zvolí investor, a to v zájmu perspektivy zachování stávajících památkových hodnot i nového smysluplného využití památky,“ dodává Měska. Než se rozhodne, fanoušci a fanynky kvalitní prvorepublikové architektury mají čas prohlédnout si stavbu Nákladového nádraží Žižkov v autentické podobě.