Jak šel čas s Pražským hradem – architektonické proměny za dob prezidentů

Jože Plečnik se tohoto úkolu ujal mistrně a změny, ke kterým došlo za jeho působení, patří k vrcholu jeho tvorby. Plečnik byl průkopníkem moderní architektury a jedním z nejvýznamnějších architektů 20. století. Do Prahy přišel z Vídně, kde studoval na akademii pod vedením Otty Wagnera. Díky přátelství, které ho pojilo s českým architektem Janem Kotěrou, se přestěhoval do Prahy a začal vyučovat dekorativní architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. S Masarykem se spřátelil právě během svého profesorského působení na vysoké škole. Plečnikův styl byl ovlivněn středomořskou architekturou, antikou i ranou italskou renesancí. Ze svého působení ve Vídni si odnesl také inspiraci vídeňskou secesí. 

Plečnik má mimo jiné zásluhu na přeměnách I. a III. nádvoří, k jejichž úpravám došlo v letech 1920–1934. Na III. nádvoří nechal v roce 1928 vztyčit žulový obelisk, též zvaný Mrákotínský monolit, jako památku obětem padlým během první světové války. Obelisk je 15,5 m vysoký, 195 cm široký a váží 110 tun. Podle Plečnikových návrhů byla na III. nádvoří upravena také dlažba a na I. nádvoří vztyčeny praporové stožáry před Matyášovou branou. Upravena podle jeho návrhů byla také vstupní Sloupová síň do Španělského sálu. Plečnik se dále zasadil o úpravu Jižních zahrad. Mimo jiné nahradil zbouranou zeď oddělující zahradu Rajskou od zahrady Na Valech a vysázel zde místo ní řadu stříhaných habrů. 

Komplex Jižních zahrad – Rajské, Na Valech a Na Baště – propojených s III. nádvořím Býčím schodištěm, tak jak jej Plečnik onehdy navrhl, můžeme vidět i dnes, neboť zahrady byly v roce 2012 navráceny do původního stavu. Plečnik se podílel také na doplnění vnitřních interiérů, včetně úpravy prostor prezidentského bytu, která probíhala v letech 1921–1924. Vzhledem k tomu, že Masaryk netoužil po stěhování do bývalých královských komnat, Plečnik pro něj upravil nové reprezentativní obytné i úřední prostory ve druhém patře v jižním sídle Nového královského paláce, jež z velké části využívají prezidenti dodnes – ačkoliv už ne pro trvalé bydlení. 

Součástí rekonstrukce byla také výstavba Masarykovy pracovny, nad níž by zaplesalo srdce kdejakého knihomola. Masaryk totiž nechtěl v pracovně žádné obrazy ani dekorace a zdi byly tak odshora až dolů obloženy policemi s knihami. Kromě toho už pak byl v pracovně jen prezidentský stůl a stůl čtecí, neboť Masaryk upřednostňoval čtení a psaní ve stoje kvůli bolestem zad, kterými trpěl. Původní podoba pracovny vydržela až do 70. let, kdy po nástupu prezidenta Husáka prošla razantní proměnou. Naštěstí se však pracovnu podařilo vrátit do téměř původního stavu a v současné době tak opět dýchá kouzlem Masarykových časů. 

Plečnik však od roku 1921 v Praze nepobýval a na úpravy dohlížel jen na dálku z rodné Lublaně. Jeho projekty tedy realizoval na místě jeho spolupracovník Otto Rothmayer. Takto byl uskutečněn například projekt Sloupové síně, obnovy nádvoří i Masarykova bytu. Od roku 1930 potom Rothmayer pracoval samostatně a stal se tak jakýmsi neoficiálním hradním architektem, pod jehož taktovkou vznikl například projekt obnovy Tereziánského křídla Starého královského paláce.

Přestože Otto Rothmayer odvedl na hradě kus práce, po rezignaci Jožeho Plečnika se novým hradním architektem stal Pavel Janák. Po svém nástupu nechal Rothmayera dokončit započaté projekty, jako byl především schodišťový sál navazující na Sloupovou síň, takzvaný Rothmayerův sál. Mezi další Rothmayerovy realizace patřil pomník padlým v Jelením příkopu či budova lesní správy v Lánské oboře. 

Pavel Janák se stal Plečnikovým nástupcem nejdříve coby profesor na pražském Umprumu a díky renomé, které si vybudoval při rekonstrukci památek, byl po Plečnikově rezignaci povolán i na Pražský hrad. Janák byl v té době již uznávaným architektem, urbanistou a designérem, který se zasazoval o památkovou péči. Byl také aktivním bojovníkem za záchranu cenných staveb a budov ať už v asanační oblasti, nebo ve staré Praze. Janák rovněž realizoval rekonstrukci Černínského paláce, která trvala deset let. Edvard Beneš, tehdy ministr zahraničí, byl s Janákovou prací natolik spokojen, že jej po svém zvolení na post prezidenta a po rezignaci Plečnika povolal na uvolněné místo hradního architekta. 

Jméno Janáka je na Pražském hradě spjato především s přestavbou vily pro prezidenta Edvarda Beneše, který z pietních důvodů nechtěl využívat Masarykův prezidentský byt. Janák tak zpracoval projekt Prezidentské vily, též přezdívané domeček, která se nachází v Královské zahradě na severní straně Pražského hradu. Vila vznikla přestavbou Dientzenhoferovy barokní oranžerie, ke které Janák připojil dvě křídla. Přestavba proběhla v letech 1937–1938, avšak tehdejší prezident Beneš si vilu nakonec nestihl užít. Prvním skutečným obyvatelem domečku se tak stal až Klement Gottwald. 

Janák byl aktivní především v letech 1945–1956 a jeho hlavním cílem zájmu se stalo předpolí Pražského hradu. Rekonstrukcí podle jeho návrhů prošel Letohrádek královny Anny a v jeho sousedství obnovil i renesanční giardinetto se Zpívající fontánou. Proměnou prošla i renesanční Míčovna. Jedním z jeho velkých projektů byla obnova barokní Jízdárny, která byla proměněna v koncertní a výstavní sál. Na jižní straně Pražského hradu postavil také garáže maskované tereziánským opevněním, na jejichž střeše vznikla tzv. Janákova zahrada s trojicí kašen. 

Během komunistického režimu byla funkce hradního architekta zrušena a Hrad byl veřejnosti uzavřen. Obnova funkce a opětovné zpřístupnění nastalo až s nástupem Václava Havla. Havel si na Hrad přivedl jako hradního architekta Bořka Šípka, jehož největším projektem byla oprava Španělského sálu a nový vstup do kanceláří Správy Pražského hradu. Za Havlova působení došlo také ke stavbě nové Oranžerie v Královské zahradě, kterou má na svědomí architektka Eva Jiřičná, a díky Josefu Pleskotovi byla také spojena horní a dolní část Jeleního příkopu. Vše bylo také znovu otevřeno veřejnosti.  

V době Havlovy prezidentské funkce byl také započat projekt obnovy Ústavu šlechtičen, opravena byla též hradní Obrazárna a otevřena tzv. Císařská konírna. Havel také přispěl k novému vzhledu Hradní stráže, když pověřil oscarového kostýmního výtvarníka Theodora Pištěka novým návrhem uniforem, které stráž nosí dodnes.

V Klausově éře se na Hradě nestavělo, spíše jen udržovalo a opravovalo. Nicméně za zmínku stojí dokončení projektu obnovy empírové Richterovy vily s přilehlou Svatováclavskou vinicí, která zde byla podle legendy založena už knížetem svatým Václavem. Renesancí prošla za jeho éry i Zlatá ulička.

Ani Václav Klaus ani Miloš Zeman pozici hradního architekta neobsadili a Hrad se veřejnosti opět spíše uzavíral. Nový prezident Petr Pavel již však avizoval, že hodlá tuto funkci obnovit a v souvislosti s tím je skloňováno právě jméno Josefa Pleskota, který již realizoval spojení Jeleního příkopu tunelem. Jakých změn dozná Pražský hrad za éry Pavla a jeho nového hradního architekta? Jisté je, že i Pavel chce nadále pracovat na širším zpřístupňování Hradu veřejnosti. Tak se nechme překvapit. Vy se zatím s námi vypravte na procházku na Pražský hrad, kde se o jeho historii dozvíte mnohem více!