Pražský kubismus a jeho zapomenuté příběhy

Jedním z opomíjených, ale přitom významných zástupců českého kubismu, je bezesporu architekt Emil Králíček, který nenávratně ovlivnil tvář (nejen) Prahy. Emil Králíček se narodil v roce 1877 v tehdy Německém, dnes Havlíčkově Brodě. Chodil na reálné gymnázium v Táboře a poté se přesunul do Prahy, kde vystudoval stavební průmyslovou školu. Po studiích nastoupil do projekční kanceláře Antonína Balšánka, pod jehož vedením sbíral cenné zkušenosti, a to při práci na projektech, jako byla stavba Národního muzea v Praze či Divadla J. K. Tyla v Plzni.

Balšánek byl mistrem secesní architektury a i Králíčkova tvorba byla zpočátku ovlivněna tímto stylem. Po třech letech práce pod Balšánkovým vedením se nadějný architekt rozhodl přesunout do německého Darmstadtu, kde tou dobou probíhala výstavba nové moderní městské čtvrti Mathildenhöhe. Vedení měl tehdy na starosti Josef Maria Olbrich, který byl jednou z předních osobností vídeňské secese. Pod jeho taktovkou tak Králíček sbíral další cenné zkušenosti, které později uplatnil ve vlastní tvorbě.

Po návratu do Prahy začal Králíček pracovat pro přední pražskou stavební firmu Matěje Blechy, který v Králíčkovi viděl nadějného mladého architekta s vizí. Králíček se zprvu věnoval především návrhům zdobných průčelí, nicméně v roce 1907 se vypracoval na vedoucího architekta. Z počátku 19. století pochází pravděpodobně společný návrh kostela sv. Vojtěcha v Libni, který je jedinečnou ukázkou secesní sakrální architektury u nás.

Blechova firma se v letech 1909 až 1913 věnovala především stavbě domů, v jejichž slohu se prolíná secese s kubismem. Tyto domy vynikaly secesními rostlinnými vzory a zdobením, které postupně přecházelo v geometrický dekor. Samostatně se tento proud v architektuře označuje jako geometrická secese. A odtud už byl jen malý krůček ke kubismu. Mezi tyto domy patří například kancelářský dům s obchody, který je dnes známý jako Vaňkovo semenářství, Libeňská sokolovna nebo Adamova lékárna na Václavském náměstí, na jejímž průčelí Králíček použil prvky secesní, moderní i kubistické.

V době, kdy se na scénu dostával kubismus v plné síle, se Králíčkova tvorba definitivně vyhranila. Králíček nikdy nebyl členem Skupiny výtvarných umělců, sdružující kubistické výtvarníky a architekty, což je možná důvod, proč se na něj později v dějinách trochu zapomnělo. Zato si ale díky své autonomii vyvinul zcela vlastní rukopis, ve kterém okamžitě přijal geometrické rysy nového kubistického stylu za své a stal se architektem domů, které utvářely podobu moderní Prahy.

Mezi jeho kubistickými realizacemi vynikají dům Diamant, který můžete navštívit v rámci komentované procházky s Markétou Čejkovou, či jediná kubistická lampa na světě, nacházející se na Jungmannově náměstí v blízkosti Adamovy lékárny. Pod Králíčkovým vedením byla postavena i méně známá kubistická stavba, kterou je Betlémská kaple na Žižkově.

Tato sakrální stavba vznikla z iniciativy místních evangelíků, kteří pro svou modlitebnu nalezli pozemek ve vnitrobloku domu v Prokopově ulici č. 4. Kaple představuje unikátní stavbu s kubizujícími prvky. Prohlédnout si ji můžete v rámci komentované procházky za krásami dolního Žižkova s Michalem Šedivým, který vám její historii přiblíží více.