Zpracovala: Tereza Škoulová
Projekt Wheel-minded založili dva přátelé, kteří se z Česka přesunuli do Holandska. V nové zemi si rychle všimli vysokého počtu lidí na vozíku či s chodítky. Před dvěma lety se rozhodli prozkoumat, jak se lidem s omezením v Holandsku žije – a čím bychom se mohli inspirovat. V centru umělecké série stojí myšlenka, že bezpečné cyklostezky napříč městskými centry nepřitahují pouze lidi na bicyklech a pěší, ale zjednodušují pohyb lidem na vozíku, rodinám s kočárky nebo starším lidem s chodítky.
„Mobilita a bezbariérovost je potřebná pro začlenění lidí s omezenou pohyblivostí do běžného fungování. Nejen že si člověk na vozíku dojde sám na nákup, může také prohodit pár slov s prodavačkou, sousedkou anebo v kavárně. Tím pádem se přirozeně zařazuje do společnosti – a to se v projektu snažíme zachytit,“ vysvětlují Tom a Philip z Wheel-minded. Dokumentují svoje rozhovory s lidmi, které potkají na ulicích, a zprostředkovávají tak situace z běžného života.

Co bylo iniciačním momentem pro vznik projektu Wheel-minded?
Tom: Ve Švédsku, kde jsem nějaký čas žil, jsem začal obdivovat vyspělost společnosti a četnost lidí na vozíku v ulicích oproti situaci u nás. Byl to příjemný šok. Navíc jsem tam denně jezdil na kole, stejně jako spousta dalších lidí, Tehdy mi ještě nesecvaklo propojení cyklostezek s tématem přístupnosti, ale byl to první krůček. Pak jsem se přestěhoval do Holandska, kde je situace podobná. První dva roky života v tamní pestré společnosti jsem začal fotit, co jsem viděl kolem sebe, a občas s lidmi prohodil pár slov. Důležitý moment přišel, když jsem si koupil akční kameru, šel s ní na techno a u stage potkal holku na vozíku. Napadlo mě, že by bylo super scénu zachytit na video – a vzápětí jsem ke spolupráci oslovil dlouholetého kamaráda Philipa, který se video tvorbou živí. Sarah z techna byla první, se kterou jsme následující jaro natáčeli.
Philip: Natáčení už se věnuju asi deset let. Občas pracuju na velkých produkcích, ale baví mě hlavně projekty takzvaně zespoda, společensky angažované. Tvorbu videí považuju za nástroj občanského vyjádření. Téma přístupnosti mě oslovilo i tím, že v Holandsku žiju už řadu let a také jsem si všiml výhod větší rozmanitosti. Takže se mi zalíbila možnost tento poznatek skrze umění šířit dál. Symbióza cyklistiky a lidí se stíženými možnostmi pohybu ukazuje, že správné pojetí infrastruktury pro kola a městského plánování pomáhá i dalším skupinám obyvatelstva.
Je váš umělecký projekt doplněný o praktické otázky, které by mohly další země inspirovat?
Tom: Svou roli vnímáme v tom, že o přístupnosti a jejích výhodách mluvíme. Ačkoli si myslím, že náš projekt může mít praktické využití a jeho výstupy se dají převést do praxe, není to naše role. My chceme informovat, představit tento koncept. Česko je přirozená volba, protože odtud oba pocházíme, ale totéž bude platit i jinde. Jak praktické ukázky toho, co se dá udělat, tak inspirace lidí uměním, aby se zamysleli a vystoupili ze zaběhlého stereotypu myšlení, případně změnili perspektivu. Od toho umění je.
Philip: V praktické rovině plánujeme udělat první výstavu příští rok. Myslíme si, že bude prospěšná i pro lidi, kteří se o přístupnost přímo nezajímají. Nezkoumáme jen bezbariérovost, ale mapujeme i lidské příběhy s přesahem pro všechny. Snad si v tom i širší publikum něco najde. Věříme v potenciál diskuze: lidé naše poznatky přenesou dál, což může mít pozitivní dopad.


V Holandsku začali upravovat mobilitu ve prospěch pěších a cyklistických tras na úkor aut už v 70. letech. Můžeme se poučit z holandské zkušenosti a být v něčem obratnější?
Tom: Naše výstava chce na uvedený vývoj v Holandsku jen poukázat, ale praktických věcí se dá přenést celá řada, protože infrastrukturu testují desítky let a vědí, co funguje. Holandský přístup jde použít jako šablonu pro rozvoj měst v podobě cyklostezek. Nejdůležitějším bodem je bezpečnost. Každý rok ji vylepšují s ohledem na nejvyšší bezpečnostní standardy. Není to žádná věda, existují o tom knížky, youtube kanály s miliony sledujících – jde jen on to, aby se nad designem někdo zamyslel a udělal ho správně. Stojí to peníze a úsilí, ale výsledek má to prokazatelně pozitivní efekt nejen pro lidi na kolech, ale i pro další skupiny obyvatelstva.
Philip: K tomu designu doplním takovou zajímavost: v Holandsku je 153 tisíc kilometrů cyklostezek. Oproti Česku jsou ale součástí normální dopravy, zatímco u nás mají spíš rekreační funkci. V Amsterdamu je asi 500 kilometrů cyklostezek, o něco větší Praha jich má dokonce víc, asi 540 kilometrů. Přesto zde uvedený efekt přístupnosti nevidíme. Z toho je krásně vidět, že nejde o čísla, ale o to, jak a kudy cyklostezky vedou a jak jsou bezpečné. Podle toho je pak lidé využívají, nebo ne.
To je pravda. Sama se na kole přes centrum Prahy bojím jezdit, třeba kolem magistrály. Co je třeba pro to, aby cyklodoprava napříč městskými centry fungovala?
Tom: Základ je oddělit cyklopruh od aut, nejlépe výškově nebo vzrostlými stromy či jiným porostem, zkrátka vymezit prostor pro cyklisty a cyklistky. Druhý způsob, který dobře funguje, je extrémní snížení rychlosti aut v centru a přednost pro kola v menších ulicích a rezidenčních oblastech. To souvisí i s kulturou: v Holandsku všichni jezdí na kole, i ti, co řídí auto. Proto počkají, nenajedou vám zezadu na kolo, jedou co nejpomaleji. Všude vidíte jezdit malé děti, studující, rodiny s vozíky…

Spolupracujete na prosazování vašich vizí s dalšími organizacemi, jako jsou Automat nebo Pěšky městem?
Tom: Zatím ne, ale je to skvělá inspirace. Uvedené organizace se tématem dlouhodobě zabývají, lépe rozumí místním specifikům a mají víc vazeb. Síla našeho projektu spočívá v uměleckém přesahu: chceme navázat vztah s lidmi, kteří přijdou na výstavu. Doufáme, že naše fotografie a filmy zapůsobí na jejich emoce.
Philip: Tom si od doby, co žije v Holandsku, všímá lidí na vozíku a ptá se jich, jestli si je může vyfotit v každodenních situacích. Jeho fotky na mě zapůsobily. Vidět lidi na vozíku v tolika různých situacích, které ukazují jejich plné zapojení do společnosti, je silné. Na fotografie navazují videorozhovory s lidmi, s nimiž se lépe seznámíme. Natáčíme je během běžných činností a ptáme se, co a jak prožívají. Samozřejmě se i v Holandsku potýkají s různými nástrahami, ale město pro ně funguje dobře. To je vidět už na tom, že je vozíků v ulicích hodně, zvlášť v menších městech. Díky infrastruktuře mohou ve městě žít podobně jako lidé bez omezení, ať už jde o studující, lidi ve středním věku nebo seniorky a seniory.
Tom: Ta zkušenost je nepřenositelná: jdete na trh v malém městě a během dvou minut kolem vás profrčí pět lidí na vozíku. Díky kvalitní infrastruktuře jsou soběstační – také proto je jich vidět mnohem víc než v Česku.
Mluvím-li s lidmi s omezením, hovoří nejen o bariérách fyzických, ale také mentálních. Vypadá to, že ty v Holandsku už také odpadly…
Tom: Ano. Holandská kultura je velmi otevřená, což určitě pomáhá. Mluvili jsme s cizinci a cizinkami žijícími v Holandsku a mentální bariéry taky silně vnímají. Mnozí se kvůli pocitu nepatřičnosti a zbytečné bariérovosti přestěhovali právě do Holandska. Pamatuju si příběh jedné paní z Rumunska, jejíž dceru s omezením tam vnímali jako kuriozitu.
Philip: Přístup společnosti hraje velkou roli: naučit se vnímat lidi s jakýmikoli odlišnostmi prostě přirozeně. Nebát se je oslovit, bavit se s nimi, zbytečně je nelitovat. Udělat krok vpřed. Jsou to lidé jako my a v lecčems jsou jedineční. Připomíná mi to příběh jedné paní, co jezdí na ručním kole, dokonce i závodí. Tom si její kolo ze zvědavosti půjčil a zažil něco nového, vzrušujícího (směje se).
Tom: To je v zásadě důvod, proč ten projekt děláme: díky rozhovorům dokážeme zachytit, jak žijí lidé s určitými formami omezení. Předpoklad, že tělesně znevýhodnění lidé musí mít horší život, je úplná mýlka. Potýkají se s jinými výzvami, ale zároveň prožívají spoustu věcí stejně jako všichni ostatní.


Ve své práci komunikujete s lidmi, jejichž potřeby hájíte. Daří se je v Holandsku zapojovat do rozhodování právě třeba o podobě infrastruktury?
Tom: S jednou takovou paní jsme natáčeli. Na konci dubna v Holandsku probíhá King’s day, masivní celospolečenská oslava po celé zemi. Všichni vyrazí do ulic. Během natáčení jsme potkali paní, která spolu s místní organizací pracovala na tom, aby byly kulturní události přístupnější.
Philip: Kdykoli se v Holandsku má budovat nová čtvrť, všude se objevují výzvy k zapojení lidí do procesu výstavby: v novinách, na billboardech, někde chodí oznámení do poštovních schránek. Města se aktivně snaží lidi zapojit, získat jejich připomínky.
Zásadní pro úspěch nějaké myšlenky třeba v politice jsou argumenty. Jaké lze použít pro ty, kdo neznají zkušenost lidí na vozíku, rodičů s kočárky nebo seniorů a seniorek?
Tom: Nabízí se argument, že přístupné město a inkluzivní společnost dává smysl i ekonomicky. Čím víc lidí s omezením se zapojí do normálního provozu, tím méně budou závislí na státu a tím spíše budou moct přispívat ekonomice. Získají větší soběstačnost, najdou si lepší práci, začnou víc utrácet… Tento pozitivní efekt je zřejmý.
Philip: Mě napadá emoční rovina: z rozhovorů vyplývá, že do situace lidí s omezením se může dostat v podstatě kdokoli. Třeba i ten politik. Mluvili jsme i s lidmi, co neměli vážná pohybová omezení, ale už byli starší. Vozík pro ně byl příjemnějším způsobem, jak zdolat půl kilometru na nákup. Bylo hezké to vidět a je důležité si uvědomit, že všichni jednou zestárneme.


Philip Chemayel – filmař, aktuálně žijící v Amsterdamu, pracuje na volné noze jako video tvůrce a střihač dokumentárních filmů. Posledních pár let soustředí svou práci více směrem k produkci umělecky-vzdělávacích událostí, kde je tvorba audiovizuálního díla spíše doplňkem než hlavním cílem. Ani tak kameru nepustí z ruky. Kdyby ztroskotal na pustém ostrově, kde hraje jen jeden žánr hudby, vybral by si reggae. Rád chodí všude pěšky a vaří libanonská jídla.
Tom Pudil – řídí distribuci softwaru pro účely v neurovědě u holandské firmy. Od dětství se věnuje fotografii, u které v posledních letech převažuje snaha o zachycení a sdílení příběhů nad estetikou. Také má neodbytnou potřebu prozkoumávat předměstí a život obyčejných lidí. Velkým životním tématem pro něj je lidské (ne)porozumění. Ať už sviští na skládacím kole na vlak, do práce nebo na tenis, nezapomene si vzít notes na příval nápadů a čtečku na čtení.
Inspirace:
http://www.modacitylife.com/cycling-city
https://www.youtube.com/c/notjustbikes
https://www.youtube.com/@BicycleDutch
Comments are closed here.