Zpracovala: Kateřina Karbanová
Essen je první a zatím jediné město v Německu, kde se festival Open House pořádá. Nachází se v Porúří, na západě Německa v oblasti Severního Porýní-Vestfálska. Za organizací festivalu Open House Essen stojí droboučká, ale neskutečně vřelá organizátorka Natalie. Když jsem do Essenu v září 2024 odjížděla na dobrovolnickou výměnu v rámci mezinárodního projektu Open House Europe, věděla jsem, že jedu na mnohem menší festival, než na který jsem zvyklá v Praze. Odlišnost essenského festivalu mě, ale nadmíru překvapila. Natalie celý festival organizuje s pomocí svého partnera Stephana. Se smíchem mi vysvětlila, že jediní dobrovolníci, které festival oficiálně má, jsou ti zahraniční. Budovy se pak otvírají zejména díky zaměstnancům jednotlivých budov nebo přímo jejich majitelů a majitelek, kteří zajišťují prohlídky po objektech. V rámci programu se Natalii a Stefanovi podařilo otevřít kolem dvaceti budov, a zároveň připravit koncepčně propojený a nesmírně zajímavý program. Letos se soustředili zejména na téma transformace. Otevřeny byly převážně budovy, které původně sloužily jinému účelu, než slouží dnes. Návštěvníka takový program pak nutně vedl k úvaze o udržitelnosti architektury.
Natalie pro nás připravila vyčerpávající program, ve kterém se nám pokusila ukázat maximum z vnější i vnitřní tváře jejího festivalu. Musím přiznat, že až v Essenu jsem naplno objevila estetiku industriální architektury a byla jsem unesena z kreativních využití všech budov, které původně sloužily pro zpracování uhlí. Těžba uhlí ustala v průběhu 80. let 20. století a od té doby procházejí místní industriální areály postupnou transformací. Industriální komplex Zollverein, který jsme navštívili, je díky unikátně dochované architektuře od roku 2001 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Od ukončení těžby se podařilo tento komplex důlních areálů zachovat a proměnit ve veřejně přístupný prostor plný zeleně a kulturního využití. V areálu lze nalézt několik kaváren a barů, muzeum a taneční studium a mnoho dalších podniků.
Open House Essen Natalií Tarantou
Jako studentku historie mě nesmírně zaujal unikátní archiv Das Schaudepot des Ruhr Museums nacházející se v prostorách bývalé koksovny industriálního komplexu. Ve třech podlažích jsou tu uloženy jak přírodní památky, různé fosílie a zkameněliny, tak bohaté katalogy historického nábytku, porcelánu a předmětů každodenní potřeby. Ruhr Muzeu se tak daří efektivně archivovat své sbírky, ale zároveň být přístupní veřejnosti. To vše v budově, která je původně postavená tak, aby unesla těžké stroje na několika podlažích. Dnes tyto konstrukce nesou skříně s exponáty. Archiv byl otevřen v rámci festivalu a obě prohlídky vedené přímo archivářkou byly zarezervovány do posledního místa.
Další místo, které jsem v rámci festivalu navštívila, bylo sociální centrum Jugendamt Essen Katernberg v objektu původně určeném pro ženy horníků. V této historicky významné budově dnes sídlí sociální a komunitní centrum s aktivitami pro děti nově příchozích obyvatel Essenu. Tyto děti se často potýkají se sociálním vyloučením a jazykovou bariérou. V rámci otevření jejich centra děti také připravily menší výstavu svých fotografických koláží. Tématem bylo samotné město Essen a co jim na jejich městě připadá nejkrásnější. Součástí byla i krátká prohlídka exteriéru a potom už samotná vernisáž.
Na závěr dne jsme se zúčastnili veřejné debaty v interiéru zrušeného kostela Heilig-Geist-Kirche. Kostel je nyní poměrně čerstvě odsvěcen. V rámci festivalu proběhla vernisáž studií různých možností nových využití budov kostelů.
Líbilo se mi, do jaké míry se organizátorům podařilo zapojit místní komunitu. Ve všech budovách, které jsem navštívila, jsem viděla, jak se místní dávají do řeči se zaměstnanci budov nebo i mezi sebou a sdílí své názory a nápady. V tom se naše festivaly myslím velmi podobají.
Tématu transformace jsme se přidrželi i v neděli, kdy jsme s architektem a ambasadorem essenského festivalu Peterem Brdenkem, vyrazili na projížďku autobusem do vzdálenějších míst. Peter se přidržel tématu transformace a ukázal nám čtyři zajímavé lokality, které byly původně spojeny s těžbou uhlí. Zaujal mě například projekt jménem Wohnsiedlung Küppersbusch z 80. let v místě bývalých prostor továrny. Celá lokalita prošla obměnou a dnes zde stojí ekologický housing projekt.
Dalším zajímavým místem, které jsme v rámci Peterovy tour navštívili, byla tzv. černá halda, tedy vrh*, který vznikl návozem půdy vytěžené při těžbě uhlí. Takových hald je v oblasti Porúří několik. Jejich využití je složité, půda tu není moc úrodná, svahy jsou příliš příkré. Haldy se tedy transformují ve velmi specifické parky, které mohou místní využívat k rekreaci. Na vrchol každé haldy byla též umístěna umělecká díla, která většinou připomínají dědictví těžby. Návštěva takového vrhu bez porostu, který se tyčí nad krajinou plnou komínů, donutí zamýšlet se nad tím, co člověk dělá s přírodou a jak velkou moc má krajinu měnit. Pokud se někdy vyskytnete v okolí Essenu, rozhodně vám doporučuji, alespoň na jednu z nich vystoupat.
Odpoledne jsme se s ostatními dobrovolníky a dobrovolnicemi přesunuli na poslední stanoviště dne. Jednalo se o ateliéry místních umělců, které vznikly v původních prostorách dřevařské dílny. Kromě toho, že se zde konaly upcyklovací workshopy a klavírní performance, mohli návštěvníci*nice nahlédnout i do ateliérů a prohodit pár slov s místními umělci. Společným jmenovatelem pak bylo přátelské propojení různých místních komunit a obecně přátelská atmosféra.
Dobrovolnická výměna je součástí projektu Open House Europe.
*Vrh (někdy také označován jako zával nebo zához) se vztahuje k procesu uvolnění nebo sesuvu horniny či materiálu během těžby. Může se jednat o řízený nebo neřízený vrh materiálu, který je nutný pro zpřístupnění surovin k těžbě.
Comments are closed here.