Projděte si tematický okruh po vybraných budovách architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna v rámci festivalu Open House Praha 2022

20. 4. 2022

Zpracoval: Michal Šedivý

Dne 23. dubna uplynulo 200 let od narození jednoho z předních českých architektů Vojtěcha Ignáce Ullmanna. Pojďme si připomenout dílo tohoto průkopníka a klíčového představitele tzv. české novorenesance prostřednictvím čtyř objektů z jeho vrcholného tvůrčího období, do kterých budete moci zdarma nahlédnout o festivalovém víkendu 21. a 22. května 2022.

Vojtěch Ignác Ullmann, ilustrace: Magdalena Rutová

Počátky kariéry

Vojtěch Ignác Ullmann se narodil do zámožné pražské rodiny a po absolvování české polytechniky odešel do Vídně, kde se stal studentem architektury u autorů císařské Opery – profesorů Augusta von Siccardsburga a Eduarda van der Nülla. Mezi jejich studenty patřil i zakladatel rakouské secese Otto Wagner, učitel Jana Kotěry či Jožeho Plečnika. Po návratu do Prahy se oženil s Terezií Barvitiovou a společně s jejími bratry později realizoval různé stavby. 

V počátcích kariéry se jeho tvorba výrazně inspirovala tehdy kosmopolitní novogotikou a spolupracoval s německy hovořícími architekty a klienty. Pomineme-li jeho práci na adaptacích šlechtických sídel (např. Čechy pod Kosířem na Hané), je nutné zmínit především spoluúčast na stavbě hlavního karlínského chrámu – kostela sv. Cyrila a Metoděje – a návrh paláce Vojtěcha Lanny staršího na Novém Městě.

Kostel Cyrila a Metoděje

Pro Ullmannovu tvorbu a pro českou architekturu vůbec se stává zásadním jeho příklon k novorenesanci v 60. letech 19. století; Ullmannovo dílo se brzy stává inspirací pro ostatní tvůrce a jakýmsi vzorem nové a tehdy „moderní“ výstavby. 

Letenský zámeček, foto: Tomáš Sysel

Příklon k novorenesanci

Typickým příkladem Ullmannovy novorenesanční architektury je budova České spořitelny (dnes AV ČR na Národní třídě) z přelomu 50. a 60. let 19. století, hrdě reprezentující moderní finanční podnikání, ale i klasické evropské architektonické dědictví. Renesanci evokuje Ullmann následně i v těsném sousedství – při práci na paláci Lažanských v roce 1861. Tehdy ale nacházel inspiraci ve Francii, zatímco v případě následujících realizací Prozatímního divadla a Zámečku na Letné se opět vrací k formám inspirovaným italskou architekturou.

Vrcholné tvůrčí období

Perfektně pak uplatňuje tento slohový kánon při výstavbě první pražské sokolovny na Novém Městě, která reprezentovala i snahy o české obrození v tehdejší pražské společnosti. Méně přísná, o to však hravější až folklorní je pak budova Vyšší dívčí školy z roku 1865 v národních barvách červené a bílé. Na tehdy ještě předmoderním Novém Městě musela budova působit jako zjev z jiného světa, a to nejen svým měřítkem, ale právě svou nevšední krásou a osobitostí. Mnozí v ní spatřují inspirační předobraz pozdějšího národního stylu rondokubistických forem nedalekého Paláce Adria, pohrávajícího si s podobnými tvary i téměř identickou barevností. Výletem do zemí orientálních příběhů byla zakázka na budovu Španělské synagogy z roku 1867, jejíž styl též evokoval doby rozkvětu vzdělanosti a humanity. 

Novoměstská sokolovna – sídlo TJ Sokol Pražský, foto: Tomáš Sysel
Vila Lanna, foto: archiv budovy

První novorenesanční vila v českých zemích

Ke klasické, resp. renesanční inspiraci se Ullmann vrátil bezprostředně poté, a to na zakázce soukromé, ale stále velice prestižní – projektu příměstské rodinné vily jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů Rakouska-Uherska Vojtěcha Lanny mladšího (1868–1872). Vila upoutá zejména svou bohatou uměleckou výzdobou, a to nejen reliéfy na fasádě, ale také nástěnnými freskami, které čerpají inspiraci z antické mytologie. Na přelomu 60. a 70. let 19. století následují v rychlém sledu nádraží Františka Josefa (dnes již nahrazené Fantovou secesní budovou) a dva paláce na dnešní třídě Politických vězňů. 

Završení tvorby

Završením pražských realizací je pak budova České polytechniky na Karlově náměstí z roku 1875, která představuje pouhý fragment původního návrhu, ale i tak je nesmírně působivá svou až strohou monumentalitou. 

Pozdější neúspěchy v soutěžích na stavbu Rudolfina a budovy Národního muzea přispěly k tomu, že se Vojtěch Ignác Ullmann uzavřel a na sklonku svého života se již dění v Praze stranil. Je pochován v Příbrami, kde také nalezneme poslední z jeho realizací. 

Budova České polytechniky – Fakulta strojní v Praze, foto: Jiří Ryszawy
Vyšší dívčí škola – ZŠ Vodičkova, foto: Tomáš Sysel

Partnerem tematického okruhu je časopis Reflex.
Podívejte se na video, které pohledem mladé generace přibližuje některé Ullmannovy stavby!

Comments are closed here.