„Jako dobrovolníci jsme vlastně takoví VIP hosté“, říká Jirka Jaroš

Jarmila Řehořková |

Jaké to je být dobrovolníkem pro festival Open House Praha? Proč se do festivalu zapojit a jaké jsou ty nej momenty z víkendu otevřených budov, prozrazuje náš letitý dobrovolník Jirka Jaroš v krátkém rozhovoru. Neváhejte a čtěte!

Jak dlouho dobrovolničíš pro OHP a proč jsi do toho šel?

Na druhém ročníku festivalu jsem se byl podívat jako návštěvník v budově CETIN a líbila se mi práce průvodce, a tak jsem se na další ročníky rovnou už hlásil, aniž bych se podíval na seznam budov. Chtěl jsem se nějakým způsobem věnovat architektuře a toto byl nejjednodušší způsob. Poprvé jsem byl na Libeňském plynojemu v roce 2017, takže letos budu dobrovolníkem už počtvrté. 

Máš ještě nějakou jinou dobrovolnickou zkušenost?

Už jsem například konzultoval životopisy studentů na VŠE nebo pomáhal kamarádům s jejich projekty. Je to dobrý způsob, jak přičichnout k něčemu, na co v profesním životě nemám kvalifikaci.

Co ti dobrovolničení přináší?

Mám možnost poznat konkrétní místo o něco lépe než návštěvníci. Jsme vlastně takoví VIP hosté. Nejlepší je ale to, když návštěvníkům předám něco z toho, co jsem o budově zjistil. Každý rok toho připravuji o něco víc. Jednou jsou to plakáty, pak se vypravím do archivu něco dohledat nebo se potkám s architektem, který budovu navrhnul.

Pomohla ti práce pro OHP i v kariéře nebo obecně ve tvém profesním životě? 

Vlastně ano. Při pohovoru jsem zkušenost průvodce pro Open House zmínil a bylo díky tomu jasné, že nemám trému před lidmi a že mě zajímá město. No a že mi nevadí udělat něco navíc. Chtěl jsem pracovat pro město a jeho rozvoj, a tak jsem dobrovolničení pro OHP považoval za takovou průpravu.

Kde teď pracuješ, baví tě to, jaké jsou tvé další profesní plány?

Pracuju v Centru architektury a městského plánování pod IPR Praha. Jsem moderátor, připravuji s kolegy participativní kampaně a starám se o sociální sítě. Je to práce, kterou jsem si vysnil. Poslední dva roky tu proto i provádím. Ohledně dalších plánů zatím jasno nemám. Teď bych se ve všem dál rád zdokonaloval, Praha nás potřebuje. A pak, možná, něco podobného v menším městě.

Na jakou budovu nebo zkušenost z OHP vzpomínáš nejvíce? 

Rozhodně Libeňský plynojem. Dva skvělé dny v areálu, který je udržovaný skoro jako park, pana správce Kozáka, který mi ráno udělal kafe a mezi prohlídkami mi doplňoval znalosti o fungování aerodynamického supersonického tunelu a sto návštěvníků každou hodinu, kteří poslouchali o osudu jedné z nejzajímavějších staveb první republiky a možná i celé Prahy. Podařilo se nám sestavit hodinový okruh s komentářem, který lidi bavil a dokonce se dostal do kroniky Prahy 8.

Co tě na dobrovolničení pro OHP baví nejvíce? 

Kromě toho, že vidím zájem lidí, kteří nám dávají najevo vděk, je to atmosféra uvnitř týmu. Lidé v dobrovolnických tričkách mě zdraví na dálku, potkávám je cestou na zahájení i na závěrečné setkání. Všichni máte podobné zážitky, někdo je ohromený, někdo strhaný, ale všichni se smějí.

A mám rád sobotní ráno. První hodiny festivalu, kdy člověk většinou věší plakát na vchod a u toho už odříkává historii budovy prvním nedočkavcům. 

Co bys doporučil budoucím dobrovolníkům OHP, kteří třeba ještě váhají, zda se zapojit či ne? 

Ať to jdou zkusit. Třeba už letos. Je to intenzivní víkend, ale je dobře naplánovaný a uteče jako nic. A pokud mají rádi nějakou budovu, tak co je lepšího, než se o to podělit s ostatními. 

Jiří Jaroš vystudoval Mediální studia na Univerzitě Karlově a nyní pracuje jako community manager a moderátor. Spolupracuje s IPR Praha a Centrem architektury a městského plánování, kde je jeho úkolem předávat informace, podněcovat a udržovat diskuzi o městě jak na sociálních sítích, tak při participačních setkáních s obyvateli. Je dlouhodobým dobrovolníkem festivalu Open House Praha a fanouškem architektury. 

Tento záznam byl publikován v blog . Uložit odkaz do záložek.